Současný technický svět a technologie prochází v posledních letech celou řadu změn. Ty jsou dány aspekty měnící se průmyslové sféry v důsledku výrazné mezinárodní spolupráce a globalizace světového průmyslu. Na druhou stranu se demografická křivka vývoje populace zásadně podepisuje na zájmu mladých o technické obory. Co mohou očekávat od této situace žáci, studenti, veřejnost a potažmo i celé regiony? Vývoj technického světa jde ruku v ruce s objevy vědy, výzkumu a praxe. Nové technologie posilují možnost mezinárodní spolupráce a tím i globalizaci průmyslového světa. Pryč jsou doby, kdy byl projekt záležitostí jediného podniku. Na technických a investičních projektech se často podílí desítky firem a společností. Nemusí se jednat právě o automobilový průmysl, který je díky své pozici v naší republice středem zájmu. Obdobná situace je i v dalších firmách a podnicích. Na techniky jsou z tohoto pohledu kladeny vedle odborných znalostí také nároky na jazykovou vybavenost, samostatnost a schopnost vyjadřování svých myšlenek a záměrů pomocí digitálních technologií, které ovlivňují činnost firem a podniků v projektech stále více.

Stávající absolventi technických škol proto dostávají mnohem komplexnější vzdělání, než tomu bylo před lety. Obecně ubývá pro škodu profesnímu uplatnění absolventů škol specializovaných znalostí. Důvodem jsou především koncepčně přepracované rámcové vzdělávací plány s následným dopadem na školní vzdělávací programy. Pohled odborných škol na technické vzdělávání musí ovšem vždy vycházet z těchto povinných rámců, které zahrnují jak znalosti obecné, tak znalosti odborné. Jiný přístup, a to z jakýchkoliv důvodů, je nejen neopodstatněný, ale v důsledku je i velmi nebezpečný pro úroveň odborných znalostí techniků odcházejících z našich škol. Za jiný přístup lze například označit ořezávání odborného vzdělávání na úkor všeobecného. Koncepce technického vzdělávání, která byla vytvářena několik let, je důsledkem požadavků na sjednocení vzdělávání a strategií v technice a technologiích, nikoliv snahou na snižování úrovně technické vzdělanosti našeho národa.

Žáci přicházející na technické školy musí od svého studia očekávat mnohem ucelenější spektrum znalostí, než tomu bylo před lety. Výuka na středních technických školách se opírá na jedné straně o rozsáhlé všeobecně vzdělávací znalosti a na druhé o odbornost, která stojí nejen na znalostech klasických přístupů. Zcela zásadně se zde projevuje vliv tvorby digitálních projektů, které jsou velmi častou nosnou páteří průběžně globalizovaného průmyslu v Evropě. Produkce firem a podniků stojí stále častěji na know-how a precizním zvládnutí předvýrobních etap. Výuka je díky těmto změnám navíc daleko atraktivnější a opírající se o nejnovější poznatky vědy, výzkumu a praxe.

Je logické, že technické vzdělávání patří k náročným jak z hlediska komplexního přístupu a správného pohledu, tak z hlediska vize a podpory. Musíme si ovšem uvědomit, že technické obory jsou stěžejní pro růst prosperity měst a regionů. Bylo by jistě škoda na pozici techniků zaměstnávat časem tisíce pracovníků z jiných států a nemít pro naše občany uplatnění.

Politika rozvoje vzdělávání v technických oborech je jednou ze správných a kritických strategií rozvoje jednotlivých krajů. Je běžně náplní oficiálních strategií rozvoje krajů, který je úzce spjat s podporou technického vzdělávání a rozvojem hi-tech technologií. Bohužel praktická realizace těchto strategií, které by měly zaručit příliv technicky vzdělaných lidí, nejednou zůstává pouze na papíře a v politických heslech. Důsledek se již dnes kriticky podepisuje na neuspokojených požadavcích firem a podniků na dostupnost technicky vzdělaných absolventů škol. Jedná se o zcela reálné nebezpečí s potenciálně katastrofálním dopadem na jednotlivé regiony. Kdo může v této oblasti pomoci? Odborná veřejnost, podniky, firmy a nadnárodní společnosti. Jistě by si své měla říct i hospodářská komora a všichni, kdo technice opravdu rozumí. Finální rozhodnutí je pak na krajských zastupitelstvech, která by měla výrazně citlivěji zvažovat stárnutí naší technické inteligence a jeho případné dopady na činnost podniků a firem v regionech. Řešení této situace již nelze nechávat pouze ve studiích uložených v archivech.

Ing. Petr Fořt (*1968) – autor čtrnácti učebnic a tisícovky odborných článků s tematikou průmyslového navrhování pomocí digitálních technologií a správy ICT. Dlouholetý pedagog, popularizátor nasazení průmyslových informačních systémů a jejich efektivní administrace. Externí poradce působící v oblasti integrace PLM technologií v průmyslové praxi. Garant a autor strategie oborového vzdělávání projektu SIPVZ a tvůrce národního grantového projektu věnovaného výuce ICT ve strojírenství. Držitel oborových certifikací společností Autodesk, Microsoft a SMC Networks. Školitel modulů Z, P0, P-Grafika, oborový garant modulu P-CAD. Držitel ocenění eLearning Awards a ocenění společnosti 3COM za projekty v oblasti správy informačních systémů a průmyslového navrhování. Autor projektu DesignTech.cz zabývajícího se novými trendy v oblasti vývoje techniky a technologií.