Pro Českou republiku nebo její území byla strojírenská výroba typická již v době tzv. průmyslové revoluce, hlavně pak v průběhu 19. století. Největšího rozmachu zde strojírenství dosáhlo v době mezi 1. a 2. světovou válkou, kdy tehdejší Československo patřilo mezi deset nejvýznamnějších strojírenských producentů světa. Asi nejznámějšími strojírenskými podniky v této době byly Škodovy závody v Plzni, Aero Praha, Tatra Kopřivnice, Poldi Kladno a další, se zbrojní, leteckou a automobilovou výrobou, respektive výrobou ušlechtilé oceli a výrobků z ní.

Také po druhé světové válce byl kladen důraz na rozvoj všech typů strojírenské výroby, což se projevilo na zakládání mnohých nových výrobních podniků a také na potřebě všech stupňů strojírenského  školství,  počínaje  učňovskými,  přes střední,  až  po  vysoké  školy  se  strojírenským zaměřením. Potřeba nových odborníků se strojírenským  zaměřením  byla  tehdy,  stejně  jako dnes, velmi důležitá. O to víc, že dnešní mladí vše  berou  jaksi  samozřejmě  a nevidí  nebo  nechtějí vidět, že i jejich oblíbený Harry Potter musel navštěvovat školu, aby se svým kouzelnickým schopnostem naučil.

Vznik školy v Jedovnicích

Ale  vraťme  se  do  poválečných  let  tehdejšího Československa. Právě tehdy na počátku 50. let v regionu ležícím severně necelých 50 kilometrů od Brna byla zvýšená potřeba techniků. Adast Adamov začínal svoji vojenskou výrobu, rostla Metra Blansko, která vyráběla měřicí přístroje, vzdělané  pracovníky  také  potřebovalo  ČKD Blansko,  výrobce  zařízení  vodních  elektráren, a další průmyslové podniky v okolí. V městečku Jedovnice,  mezi  válkami  vyhledávaném  rekreačním  místu  vzdáleném  10  kilometrů  od  Adamova, byla nedlouho po válce kolem roku 1950 postavena velká školní budova, a ta byla poloprázdná, protože v té době zde moc dětí nebylo. Proto v roce 1953 část budovy této školy byla  využita  pro  učebny  průmyslovky  a dřevěná budova u příjezdu sloužila jako internát. Pro začátek sem byla také přesunuta jedna třída z průmyslové školy z Břeclavi. Později byla dostavěna další patra hlavní budovy jako internát a v 80. letech i velká hala, ve které jsou dnes dílny, CNC stroje a také laboratoř a učebna. Nová hala měla mít vše jako malá továrna, včetně mostního portálového jeřábu. Ten, naštěstí, jak říkají učitelé, nikdy instalován nebyl.

Počátky CAD výuky

Prvním CAD programem používaným k výuce na této škole byl CAD software Graphics.

„Já, i když jsem už měl léta, jsem řekl jasně, žádná  prkna,  jedeme  tady  na  tom,  to  je  jednoznačné. Nechal jsem si natisknout český manuál, a protože  jsem  doma  v té  době  počítač  neměl, učil jsem se přes vánoční prázdniny. Program byl samozřejmě v angličtině a já měl český manuál. Pak jsem přišel a příkazy jako Move, Mirror mi nedělaly problémy. Věděl jsem, o co jde, a když bylo  potřeba,  tak  jsem  honem  zalistoval,“  říká Jan Fejk, učitel odborné výuky.

Přechod na 3D

Později, v letech 1991–1992 získala škola zadarmo Autodesk  AutoCAD  12  a dodnes  učí  základy  2D CAD systémů na AutoCADu verze 14. S příchodem
3D modelování se na škole začali pídit po vhodném 3D programu. Nejprve začali pokukovat po programu CADKEY, hlavně díky tomu, že tento produkt
nabízela firma jednoho z bývalých studentů této školy. Pak ale přišla nabídka od společnosti SolidVision na softwarový produkt SolidWorks.

„Řekl jsem si, pojedeme se na to podívat. Porovnali  jsme  to  s CADKEY  a vypadalo  to  podstatně  lépe.  Také  finanční  stránka  byla  zajímavější, protože program bylo možné získat formou finančního leasingu na 3 roky. A bylo rozhodnuto,“ vysvětluje cestu, jakou se na jeho školu dostal SolidWorks, Jan Fejk.

Jedovnická průmyslovka tak získala pro výuku  3D  modelování  první  verzi  SolidWorks  2004 pro školy.

„Od té doby si nemohu stěžovat, protože bez problémů  opravdu  funguje  další  spolupráce. Když jsem něco potřeboval, tak jsem zavolal a bylo mi vyhověno,“ doplňuje Jan Fejk.

Později přibyl k AutoCADu a SolidWorks ještě SolidCAM a do dalších programů se na škole nepouštějí.  Je  lépe  umět  jeden  program  pořádně, přechod do jiného už pak nedělá příliš velké potíže. Základy všech programů jsou v podstatě stejné.

Strojírenství je dle Wikipedie obor, který je postaven na základech fyziky a nauky o materiálech. Zabývá se návrhem, výrobou a údržbou strojů a zařízení. Shrnuje poznatky z mechaniky, kinematiky, dynamiky, hydromechaniky, termomechaniky a nauky o materiálech. Strojní inženýři používají znalosti z těchto oborů spolu s nástroji, jako jsou počítačem podporované navrhování (CAD), rapid prototyping a správa životního cyklu výrobku (PLM).

Hardwarové vybavení

V době první instalace SolidWorks se pracovalo  ještě  na  osobních  počítačích  s procesory  Intel 486, což zpočátku stačilo. Později byla škola nucena hardwarový park obnovovat, byť mnohdy šlo jen o výměnu starých počítačů za o něco novější repasované počítače, protože šlo o levnější variantu, než by byl nákup nových. Dnes je situace lepší, byť výuka neprobíhá na úplně nejnovějších verzích programů ani na posledních výkřicích hardwaru.

K  výuce  přispívá  i  výborně  zařízená  dílna s CNC stroji. Tvoří sice jen malou ohraničenou část plochy velké haly, ale je vidět, že je pýchou pedagogů odborné výuky.

„To je jedno z mála funkčních uspořádání CNC učebny, co jsem kdy kde viděl. Věřte mi. Hodně případů je buď typu, kdy mašinky v dílně jsou jen hračky, nebo jedna velká mašina, třeba za 5 miliónů, se kterou pracuje tak akorát učitel a ne žáci,“ říká Ivan Cimr, obchodní ředitel SolidCAM pro Evropu.

Zařízení  tvoří  obráběcí  stroje  Inaxes KS-400 a KS-3250, data do strojů jsou přenášena z učebny. Ve výuce si obrábění žáci odzkouší, díky většímu počtu strojů nepracuje pouze jeden žák nebo učitel a ostatní se nemusí jen dívat. Během tříhodinového učebního bloku se dostane na každého.

Výborné reference

Dobří učitelé jsou základem pro kvalitní výchovu dalších strojařských odborníků. Jedovnická škola vychovala řadu kvalitních žáků. Jedním z nich je i Radek  Kovačka,  který  tuto  školu  ukončil  před dvěma lety. A jeho školní práce nezapadla. Účastníci setkání uživatelů společnosti DS SolidWorks nazvaného SolidWorks World 2011, který se odehrál na konci ledna v texaském San Antoniu, měli výsledek závěrečné ročníkové práce Radka Kovačky každý den na očích. Letecký motor zobrazený na logu letošní konference je jeho dílem.

„Na  internetu  jsem  si  našel  nějaké  výkresy hvězdicového motoru a začal jsem to dávat dohromady.  Začal  jsem  tříválcem  a přidával  jsem další válce. Pak jsem k tomu přidal převodovku, kompresor a hrál jsem si s tím tak dál a dál,“ říká ke vzniku svého návrhu z ročníkového projektu Radek Kovačka. „Mě to bavilo. Vždy jsem přišel domů, sedl jsem k tomu a dělal jsem projekt. Moji  kamarádi  spolužáci  hráli  hry,  ale  my  jsme byli  partička  kluků,  která  tehdy  vyhrála  soutěž středních škol v SolidWorks, a my jsme se předháněli, kdo bude mít lepší věc, radili jsme si a tak. Byla to pro nás zábava.“

Radek dnes pracuje jako konstruktér na ocelových konstrukcích pro zastřešení například letních občerstvovacích  zahrádek.  A při  práci  studuje  na VUT  v Brně,  fakultě  strojní.  Bez  zaměstnání  by měl  finanční  problémy,  říká  tento  skromně  vypadající i konající mladý muž. Stále se mu líbí letecká konstrukce, byť, jak opět skromně tvrdí, na to nemá, protože mu nejde dost dobře matematika. Jak ale prozradil, jeho středoškolskou práci viděli v jedné firmě na letadla z Jihlavy a pozvali Radka na pohovor. Třeba se mu jeho sen o konstruování letadel splní.

Výhled do budoucna

Na  jedovnické  průmyslovce  zatím  pokračují  ve výchově nových úspěšných absolventů a zdá se, že by i další logo setkání SolidWorks World mohlo mít vizuál převzatý z některé práce zdejších nadaných studentů. Vůbec by nás to nepřekvapilo. Jen škoda, že učitel Jan Fejk odchází do důchodu, vitalitu, kterou má, by mu mohl leckdo mladší stále závidět.