Další zastavení v putování po firmách s nasazeným systémem VariCAD mě přivedlo z Čech na Moravu, do Rožnova pod Radhoštěm. Firma STROZA je společností zabývající se návrhem, konstrukcí a výrobou složitých jednoúčelových strojů, zařízení a výrobních linek. Její práce směřuje díky zaměření klíčových zákazníků především k potřebám polovodičového, elektrotechnického, chemického, farmaceutického, potravinářského a automobilového průmyslu. Pro rozhovor a provedení firmou mi byl k dispozici zakladatel firmy Ing. Pavel Sasák.

Firma vznikla v roce 1998, kdy Pavel Sasák začal podnikat jako fyzická osoba. Když v roce 1998 odešel z předchozího zaměstnání, nevěděl přesně, co bude dělat. Začal konstruovat na zakázku. Výkresy se však prodávají hůř než fungující stroje, protože potenciální zákazník až pak pozná, že vše řádně funguje Požadavků přibývalo, což vedlo k tomu, že přijímal zaměstnance, až do současného stavu, kdy firma zaměstnává zhruba čtyřicet lidí. Zhruba polovina jsou technici (strojaři, elektrotechnici, softwaráři) a druhá polovina je tvořena realizačními pracovníky. Společností s ručením omezením se Stroza stala v roce 2002.

Začínal jste hned s nějakým CAD produktem, nebo jste kreslil na prkně?

Když jsem zakončil školu, tak jsem samozřejmě začínal na prkně, což bylo někdy v letech 1987–1988. V té době jsem získal první zkušenosti s AutoCADem. Než jsem začal pracovat sám, dělal jsem vedoucího výroby a vývoje v jedné firmě, kde jsme pracovali na počítači. Měli jsme koupený AutoCAD LT a různé 2D programy. Jako první 3D software jsme tehdy koupili VariCAD a tomu jsem zůstal věrný.

Co je vaším výrobním programem?

Vyrábíme jednoúčelové stroje, nemáme tedy žádný katalog, nenabízíme předem navržené výrobky, které bychom opakovaně vyráběli. Vždy se jedná o zákaznická řešení. Zákazník například přijde s několika součástkami a chce třeba, aby je stroj zkontroloval, smontoval dohromady, na některém místě namazal, prověřil správnost montáže a na závěr třeba označil čárovým kódem. Podobné požadavky se k nám dostávají a my se snažíme stroj navrhnout, nabídnout, vyrobit, a hlavně zprovoznit.

Jedná se někdy o větší série strojů?

Pouze jednou jsme vyrobili dvacet a dvacet stejných strojů do jedné japonské firmy v Polsku. Na jaře jsme dodali tři automatické zavíračky krabic k dětským stolním hrám. Takovéto zakázky jsou výjimečné, většinou se jedná o jednorázovou výrobu.

Předpokládám, že právě proto vám vyhovuje VariCAD?

Občas říkám, že jsme takoví pravoúhlí strojaři, myšleno jako méně nároční na používání jiných než běžných geometrických tvarů. Nikdy nebudeme vyrábět formy na lisování lyžáků nebo nebo dílů karosérií. Navíc já jsem omezen tím, že neznám detailně jiné softwary. VariCad nám stačí a vyhovuje. Roli hraje i to, že jiné softwary jsou výrazně dražší, vyžadují náročnější hardware, dražší upgrade atd. Protože máme devět licencí, tak i upgrady něco stojí. Navíc u Varicadu je příjemné, že nejsou povinné. Člověk může upgradovat třeba jednou za pět let a neplatí těch pět let zpátky, to jsou takové drobné bonusy.

Kolik máte konstruktérů?

Máme devět licencí, konstruktérů strojařů máme momentálně osm. Celkově nás není mnoho, ne všechny pozice máme na celého člověka. Šéf výroby si vše sám připravuje a je schopný dělat i modely, takže VariCAD potřebuje také. Navíc využíváme varicadové prohlížečky, které jsou zcela zdarma, a máme jimi vybaveny počítače na dílně. Technici v montážní dílně si sami mohou prohlížet v modelech, jak co mají smontovat. Ne vždycky se nám podaří mít zcela dokončenu výrobní dokumentaci před zahájením výroby. Dokumentaci na výrobu dílů musíme samozřejmě mít, jinak bychom je nevyrobili. Dokumentace pro montáž už ale pokulhávají. Zvažujeme, zda je do budoucna ve výkresové formě vůbec dělat, zda nebude stačit mít více počítačů na dílně a montovat jenom podle modelů.

Na dílně máte počítače. Pracujete i podle papírových výkresů?

Tak i tak. Součástky vyrábíme podle papírových výkresů, to jinak ani nejde, protože do modelů nenapíšete tolerance, ale montáž provádíme mnohdy podle počítačového modelu. Na druhou stranu, když připravujeme výrobu pro programy pro CNC obrábění, musíme také vycházet z modelů. Přípravář musí mít výkres, aby viděl požadovanou kvalitu zpracování povrchů, tolerance, ale program pro výrobu tvoří z modelu ve VariCADu.

Co když přijde zákazník, který už má model, ovšem ne ve VariCADu?

Stává se to a většinou to není problém. Jedním ze standardních formátů je přenosový formát STEP. To znamená, že pokud dostaneme model v tomto formátu, můžeme na něm dále pokračovat. Dodavatelé všech možných strojních, ale i například elektrodílů v naší oblasti, pokud mají vlastní knihovny v různých formátech, jsou pro konstruktéry lákaví. Když jsem před mnoha lety začínal ve 3D, dodavatelské firmy většinou neměly modely. Když chtěl člověk použít pneumatický válec, musel se podívat do papírového katalogu a kompletně si jej, alespoň zjednodušeně, vymodelovat. Problém byl, že modely dělalo tisíce lidí na světě naprosto zbytečně, stačilo by, kdyby to udělal jeden a poskytl jej. Dnes na to většina výrobců pamatuje a mají tím větší náskok před ostatními, protože konstruktéři to rádi využijí, i když je součást třeba o deset procent dražší. Ušetří se tím hodně času a při překreslování modelu například neudělají chybu. Import STEPu je ve VariCADu na velmi dobré úrovni a stále se nějakým způsobem zlepšuje. Ne úplně vždy se převod povede. Z toho plynou drobné potíže.

Jaká je v takovýchto případech podpora ze strany Varicadu?

Některé softwary mají například chybu v generátoru STEP formátu. Stává se nám, když něco pošleme do firmy Varicad, tak nám například sdělí, že našli špatnou syntaxi a opravili ji, a hned to funguje, takže podpora je.

Přecházíte na nové verze v okamžiku jejich vydání?

Ne, nepřecházíme. Ne vždycky hned kupujeme upgrady. Někdy nemáme motiv přejít hned a navíc musíme přejít všichni najednou, což organizačně někdy nejde nebo se nám nechce. Některé změny pro nás třeba nejsou důležité, některé funkce nepoužíváme (vztahy v sestavách, tvorby rozpisek). Takže pokud se upgrady týkají něčeho, co my nepoužíváme, tak nás nic nenutí je hned využít.

Takže aktuálně používáte třeba dva roky starou verzi?

To určitě ne. Používáme verzi, kterou jsme měli předplacenou do konce loňského roku a nyní uvažujeme, a kdybych na to nezapomněl, už bychom si jej objednali, o upgradu. Pravděpodobně to uděláme už zítra.

Využíváte školení od Varicadu?

Ne, nikdy jsme ho nepoužili. Dokonce v rámci nákupů některých licencí jsme měli školení zdarma. Systém školení je trochu komplikovaný, protože kurzy jsou především v Liberci, což je pro nás daleko. Navíc si myslím, že kluci, my máme samé mladé konstruktéry, absolventy, kteří již nějaké CAD softwary umí a všechno se naučí sami. Je pravda, že pokud programátoři předpokládají nějaký postup a my na něj nepřijdeme, tak na něj nepřijdeme, manuál nebo helpy jsou v některých případech trochu zjednodušené.

Pokud jde o konstruktéry, říkáte, že máte samé mladé lidi...

Kromě jednoho nejstaršího, kterému je osmdesát. Ale ten taky dělá na počítači ve VariCADu.

Předpokládám, že na škole s VariCADem moc do styku nepřišli.

To vyjde všechno asi nastejno. Máme teď dva nové kolegy, jsou tu chvilku a nemají problém.

Jak se vám vybírají noví kolegové? Jak se vám líbí noví absolventi?

Na pozici konstruktérů se mnoho lidí nehlásí a můj subjektivní pocit je, že mnoho z těch, kdo se přihlásí, nemá ze školy dostatečný znalostní základ, tvůrčí jiskru a chuť zodpovědně pracovat. Takže síto je husté, ale občas jím k nám kvalitní absolvent propadne. Myslím si, že firma Stroza je pro absolventy atraktivní, protože se velmi brzy dostanou k zajímavé a velmi různorodé práci pro zákazníky nejen z Evropy. Navíc se jejich práce následně rychle realizuje, takže mají okamžitou zpětnou vazbu o tom, co a jak se povedlo.

V jakých profesích pracují vaši konstruktéři? Máte to nějak rozdělené?

Každý dělá všechno. Jak život přichází, přichází různí zákazníci a nějakým způsobem se stalo, že největší část našich výrobků směřuje do polovodičového průmyslu, ať v České republice, nebo v Evropě. To je poměrně náročné, protože se používají kyseliny a agresívní látky, naše zařízení jsou mnohdy celoplastová právě kvůli agresívnímu prostředí. Mechanismy také nesmějí generovat žádné částice, které by mohly znehodnotit mikroobvody na integrovaných obvodech. Kluci, kteří na tom pracují, musejí dodržovat mnohé zásady. Ty ale nejsou psané, je to jakési naše know-how.

Kromě části polovodičového průmyslu je část výroby zaměřena na zařízení pro produkci zdravotnických součástek a sestav. Tam je vysoký nárok na čistotu. Mnohdy naši zákazníci mohou do výroby pouze v kombinézách. Je to řízené prostředí. U stroje nemůže nic rezavět, nesmí se o sebe nic ošoupávat. Je potřeba na takové věci myslet.

Ostatní věci jsou z různých průmyslů, jak přichází. Třeba výroba filtrů pro slévárenství, což jsou poměrně komplikované věci. Každé zařízení je nějak náročné a musí být konstruováno tak, aby vydrželo různé zátěže typické ve svém oboru.

Neuvažovali jste někdy o používání jiného softwaru?

Uvažovali. Nabídky chodí stále, různé firmy nás lákají. Zatím jsme ale věrni VariCADu, i když se nám třeba hůře pracuje s plechy, trubkami, dráty a podobně. To je vše, co nás trochu brzdí. Nechceme vydat velké peníze za devět nových licencí, podřídit se hardwarovým požadavkům vyšším, než máme nyní. Popravdě řečeno, počítače, na kterých běží prohlížečky na dílně, jsou „odpadem“ z konstrukce. Když do konstrukce pořídíme nový stroj, starý se posouvá do dílny. Připadá mi to jako úsporné řešení. Samozřejmě tlak dodavatelů stále je.

Mám informace od kamarádů a zákazníků, kteří přišli na jiný software z VariCADu, že jim to třeba vyřešilo nějaký problém, ale jiný se zase objevil. Další věc je, že jiné softwary jsou mnohdy strukturované. Něco si koupíte, ale zase vám chybí něco jiného.

Pro koho nejvíc vyrábíte? Jsou to naše firmy, nebo zahraniční?

Hlavně zahraniční. Například teď jedeme do Mexika. Máme stroje v Dánsku, Polsku, Německu, Švýcarsku, Rusku. Jsou to noví, ale i trvalí partneři, ale ani trvalý partner nepotřebuje nový stroj každý měsíc. Jsou partneři, kteří si třeba dva roky po sobě objednají dvacet stejných strojů a pak tři roky nic.

Jinak řečeno, našimi zákazníky jsou většinou zahraniční firmy – japonské, americké, německé, které mají pobočky buď v České republice, v Evropě nebo i mimo ni.

Jak přišlo to Mexiko?

V Mexiku se jedná také o japonskou firmu, která má, shodou okolností, pobočku v Česku, v Malajsii a Mexiku. Protože máme v Česku pět strojů na drcení výbušniny a japonská firma rozšiřuje výrobu i v Malajsii a Mexiku, tak tam chce stejné stroje.
Mnohdy říkám, že děláme věci, které ostatní dělat nechtějí – kyseliny, agresívní prostředí, extrémně čistá prostředí, prostředí s nebezpečím výbuchu, výbušniny atd.

www.stroza.cz