Artlantis je grafický počítačový software, koncipovaný pro architekturu, design interiérů, urbanistiku nebo krajinářskou architekturu. Komunikuje s hlavními architektonickými CAD softwary, jako jsou například ArchiCAD, VectorWorks, SketchUp Pro, AutoCAD, Arc+, atd.). Artlantis Studio importuje hlavní CAD formáty DXF, DWG, 3DS a další. Po delší době přichází nová verze tohoto oblíbeného vizualizačního programu. Splní Artlantis 2 to, co se od něj očekává? Co tato nová verze přináší, si podrobně rozebereme v nadcházející recenzi.

Spuštění programu

Velikost instalačního souboru mě opět překvapila svou skromností známou z předchozích verzí, která v době vzrůstajících nároků na kapacitu jistě potěší. Instalace je prakticky shodná s předcházejícími verzemi - po výběru jazyka, umístění a volitelných součástí se rozběhne a vše je připraveno k práci. Po spuštění nás uvítá dobře známé okno pro výběr projektu. Jedinou odlišností, kterou jsem zde zaznamenal, je změna ikonek na novější a líbivější. Po zvolení pracovního souboru, se objeví okno s upozorněním, že pracujeme v novější verzi a také, že lze vytvořit záložní kopii. Takže odklikávám a s očekáváním, že se konečně budu moci vrhnout do nového prostředí na mě vyskakuje další okno. Po počátečních obavách zjišťuji, že mě upozorňuje na fakt, že některé věci vytvořené v předchozí verzi se upraví či přetransformují pro Artlantis 2. Jedná se především o změnu pozadí (mlhy, heliodonu), jež nová verze používá zcela jiným způsobem (proberu později), o oznámení nefunkčnosti neonových shaderů, změně nastavení vnitřních světel a také o  aktivaci „nekonečné“ země. Po odškrtání všech políček se již dostávám do základního okna a mám možnost si Artlantis 2.0 konečně pořádně „osahat“.

Začínáme

Nejdříve přicházím na to, co nekonečná země znamená. Je to funkce známá z programu ArchiCAD, kdy vám obrazovku rozdělí na dvě části (v horizontu) – spodní část je zem, vrchní je obloha. Tímto způsobem se to vytvoří i zde, je jasné, že je to drobnost, která ovšem může v jistých případech docela pomoci. Ale teď již k samotnému programu. Celkově vypadá design docela povedeně a líbivě, není nijak přehnaně přeplácaný a myslím, že nikoho neurazí. Veškeré rozložení je v podstatě stejné jako v předešlé verzi. V horní vodorovné lištičce chybí jen kolonka pro nastavení intenzity radiozity. Osobně si myslím, že nebylo třeba nic měnit, vše bylo přehledné již v předcházející verzi. Vlastní paletky až na drobné výjimky nedoznaly změn, jsou přehledně a účelně uspořádány a jediné, co zde přibylo, je paletka Tools, Nástroje, pomocí kterých lze vytvořit postcards a vlastní shader (na vše se ještě podíváme podrobněji). Rozložení ikonek na hlavním panelu je stejné, snad jen tlačítko List, používané ve vlastních paletkách, je teď přesunuto mezi hlavní ikonky. Ikonky Renderu jsou také na původním místě, stejně jako ikonky pro pohyb (Artlantis Studio).

Post process

Prostředí kamery na první pohled vypadá trochu jinak, ale pokud se podíváme podrobněji, zjistíme, že se jen dobře známé funkce přeskupily. U možnosti ořezání přibylo natočení, pod políčkem pro vložení obrázku přibyla možnost použití Heliodon sky. To je nový prvek, který umožňuje parametricky nastavit mraky. Bohužel se tato funkce nedá sloučit s použitím obrázku pozadí, takže upravování fotek tím, že do nich vložíme mraky tak, jak to bylo doposud možné, nyní nelze. Je zde sice stále možnost upravení mlhou, ale ta je teď trochu zjednodušena a nefunguje jako v předešlé verzi. Ovšem přibyla nová funkce Post process, která umožňuje render  „přetavit“ do obrázku namalovaného pastelem, či použít mnoho jiných efektů. Stejného výsledku by bylo možné dosáhnout externími programy (např. Adobe Photoshop). Kdo ale tuto možnost nemá, je pro něj Post process jistě přínosem.

Parametrická obloha a přizpůsobování světel

Funkce 3D obrázku byla také mírně vylepšena, a to je k tomuto oknu asi tak vše. Nastavení heliodonu je až na funkci mraků téměř stejné. Zato s mraky si lze opravdu pohrát. Je to velmi jednoduché a výsledný efekt je moc pěkný. Mraky fungují jako „prostorové objekty“. Slunce, které se do nich opírá, jimi vrhá stín. Konečný efekt je opravdu věrohodný a realistický. Pokročilé nastavení heliodonu se dá opět vyvolat jako pokročilá nastavení u kamery. Zde lze nastavit mlhu a efekty při pohledu do slunce, tedy opět dobře známé nastavení je jen o něco vylepšené. Poslední věcí, kterou je heliodon, respektive kamera, vylepšena, je automatické aktivování vnitřních světel při přechodu slunce do pozdějších hodin. Tato funkce je velice povedená a odpadá tak manuální úprava intenzity vnitřních světel. Nastavení světel, v další záložce, je takřka stejné, jen uspořádání je nepatrně předělané a lehce zjednodušené. O nastavení objektů lze říci to samé, jen zde ještě přibyla možnost „Nekonečná země“, kterou jsem již na začátku zmínil. V podstatě se jedná o jakýsi terén, který lze upravit přiřazením libovolné textury. V nastavení materiálů jsem žádných zásadních změn nedoznal, snad jen opět malá přeměna vzhledu. Přibyly zde také dvě šipky, kterými je možno přepínat mezi dvěma texturami/shadery, umístěnými na jedné ploše.

Katalogy stafážních objektů

V katalogu zmizela možnost přepínat mezi texturou, shaderem a objekty. Vše bylo pro jednoduchost vloženo do jediného okna. Ostatní funkce, jako uspořádání či zvětšování náhledů, zůstaly stejné, pouze se přesunuly do spodní části. Drobnou změnou je také to, že se média v knihovně načítají až po označení. Přidání nových knihoven je také o trochu jednodušší. Pomocí klávesy + se nabídne cesta ke knihovnám. Ještě se vraťme k paletce Tools. Sem je přesunuto album, kam si lze obrázek uložit a jeho textury pak použít v dalším projektu. Osobně mi možnosti alba z předešlé verze vyhovovaly více, ale jde o zvyk. Takto je naopak snazší si postcards vyměňovat s ostatními uživateli a používat tak nové shadery pro své projekty. Novou funkcí je velmi vítaná možnost vytvořit si vlastní shader. Je zde opravdu mnoho nastavení, díky nimž lze dosáhnout skvělého realistického vzhledu. Výsledek je možný opět uložit a sdílet ho tak s jinými uživateli.

Finální render

Nastavení renderu se zjednodušilo, zmizela nastavení Raytracing a Antialiasing mnoho uživatelů spíše matoucích. Samotný render probíhá ve fázích, je tedy jistá představa, jak bude obrázek vypadat. Osobně si však myslím, že první fáze, tzv. náhled, je zbytečná a render jenom prodlužuje. Obrázky je opět možné ukládat do známých formátů a v nastavení si vybrat typy a místo ukládání. V diskusích se vyskytovaly různé výsledky času při renderování, a tak jsem si sám vyzkoušel tři různé scény. Porovnával jsem předchozí verzi Artlantis Studia s „dvojkou“. Veškerá nastavení zůstala, dá-li se to tak říci, kvůli jistým změnám programu stejná. V exteriéru se jednalo o jednoduchý domek s namapovanými texturami, světelnou scénou, ale oproštěný od objektů. Ve stafáži byly použity pouze jednotlivé typy stromků a v interiéru se jednalo o klasický obývací pokoj s květenou a objekty.

	Exteriér	Stafáž	Interiér
Artlantis Studio 1.2.6	117	198	333
Artlantis Studio 2.0.0.3	251	498	697

Hodnoty uvedené v tabulce jsou v sekundách. Rozlišení renderu je 1200x800 pixelů, pokus byl prováděn na počítači s procesorem Intel Core 2 duo T7200, grafickou kartou Nvidia GeForce Go 7600 256 MB a operační pamětí 2 GB. Jak z uvedené tabulky vyplývá, doba renderu se vesměs prodloužila přibližně o dvojnásobek. Kvalita, pokud mohu říci, se o zlepšila, ale převratné vylepšení nečekejte. Vše bude opět záležet jen na vašich schopnostech.

Zkušební verze zdarma

Závěrem je potřeba říci, že se program jeví docela povedeně. Kdo si navíc pořídí verzi Studio, bude velmi potěšen. Postavičky jsou „rozpohybovatelné“ a je s nimi možné dosáhnout reálnějších animací. Spousta věcí, po kterých uživatelé volali, přibyla. Pokud opomeneme drobné chybičky, připočteme dobrou dostupnost updatů, funkčnost na verzi Windows Vista, myslím, že se program jeví jako velmi vhodný a vyvážený nástroj. Stejně jako jeho předchůdci dokáže vytvořit velmi kvalitní a realistické obrázky za relativně krátkou dobu. Většina uživatelů jistě ocení zlepšenou přehlednost a snížení počtu různých nastavení. Artlantis 2.0 si můžete otestovat sami, zkušební verze je zdarma ke stažení na stránkách www.artlantis.com.

Systémové požadavky
Artlantis 2 pracuje na počítačích Apple (PowerPC i Intel) i PC. Je doporučeno 3 GB paměti RAM a OpenGL grafická karta s 256 MB paměti

Kompatibilita
Import formátů DWF, OBJ a FBX, DXF, DWG a 3DS. Přímé propojení ArchiCAD, VectorWorks a SketchUp.