Na každé stav­bě dnes vzni­ká ob­rov­ské množ­ství in­for­ma­cí. Pro­jek­to­vé týmy po­ři­zu­jí fo­to­do­ku­men­ta­ci, vedou kon­t­rol­ní zá­zna­my, evi­du­jí vady a ne­do­děl­ky, za­zna­me­ná­va­jí změny opro­ti pů­vod­ní­mu pro­jek­tu a prů­běž­ně sdí­le­jí tech­nic­ké po­znám­ky, re­vi­ze i zá­pi­sy z kon­t­rol­ních dnů. Přes­to velká část těch­to dat po do­kon­če­ní pro­jek­tu prak­tic­ky mizí – zů­stá­vá roz­ptý­le­ná v e-mai­lech, na sdí­le­ných dis­cích nebo v in­ter­ních sys­té­mech jed­not­li­vých do­da­va­te­lů.

Vzni­ká tak pa­ra­dox, který je pro sou­čas­né sta­veb­nic­tví pří­znač­ný. V prů­bě­hu re­a­li­za­ce pro­jek­tu vzni­ka­jí ti­sí­ce cen­ných in­for­ma­cí, k nimž se však ve chví­li, kdy by mohly být dále uži­teč­né – tedy při sprá­vě, údrž­bě nebo pří­pad­né re­kon­struk­ci někdy v bu­douc­nu – jen ob­tíž­ně vrací. To, co se utvá­ře­lo mě­sí­ce či roky, se po pře­dá­ní stav­by re­du­ku­je na ně­ko­lik sou­hrn­ných do­ku­men­tů, za­tím­co po­drob­ná his­to­rie vzni­ku ob­jek­tu zů­stá­vá skry­tá, nebo se zcela vy­trá­cí.

Správa a rekonstrukce budovy stojí i na znalosti jejího skutečného vzniku

Každá bu­do­va si nese svou „tech­nic­kou paměť“ – tedy sou­bor in­for­ma­cí o prů­bě­hu vý­stav­by, pro­ve­de­ných změ­nách a po­u­ži­tých ře­še­ních. V prů­bě­hu re­a­li­za­ce se uka­zu­je, kde vznik­ly kom­pli­ka­ce, jak byly ře­še­ny kon­krét­ní vady, jaké ma­te­ri­á­ly byly sku­teč­ně po­u­ži­ty nebo jaké úpra­vy bylo nutné pro­vést opro­ti pů­vod­ní pro­jek­to­vé do­ku­men­ta­ci. Právě tyto po­znatky mohou mít při ná­sled­ném pro­vo­zu ob­jek­tu zá­sad­ní hod­no­tu – ať už při sprá­vě tech­no­lo­gií, vy­ři­zo­vá­ní re­kla­ma­cí, opra­vách či plá­no­vá­ní dal­ších zá­sa­hů.

Ztrá­ta dat ze stav­by se zvlášť vý­raz­ně pro­je­vu­je ve chví­li, kdy bu­do­va vstu­pu­je do další fáze svého ži­vot­ní­ho cyklu a če­ka­jí ji tech­nic­ké úpra­vy nebo re­kon­struk­ce. Pro­jek­tan­ti, tech­ni­ci i správ­ci pak často po­tře­bu­jí zjis­tit, jak byla stav­ba sku­teč­ně pro­ve­de­na, kde vedou in­sta­la­ce, jaké zá­sa­hy pro­běh­ly během re­a­li­za­ce a v čem se fi­nál­ní pro­ve­de­ní liší od pů­vod­ní­ho ná­vr­hu. Pokud tyto in­for­ma­ce nejsou sys­te­ma­tic­ky za­zna­me­ná­ny a ucho­vá­ny, za­čí­ná každá větší úpra­va zdlou­ha­vým do­hle­dá­vá­ním.

S ros­tou­cí kom­ple­xi­tou budov roste i vý­znam in­for­ma­cí, které během vý­stav­by vzni­ka­jí. Sou­čas­né ob­jek­ty za­hr­nu­jí slo­ži­té tech­nic­ké sys­témy, ener­ge­tic­ké tech­no­lo­gie, au­to­ma­ti­za­ci i in­te­li­gent­ní ří­ze­ní pro­vo­zu. Sprá­va ta­ko­vých budov už dávno ne­sto­jí jen na pro­jek­to­vé do­ku­men­ta­ci a ně­ko­li­ka fi­nál­ních pro­to­ko­lech. Vy­ža­du­je i schop­nost po­ro­zu­mět tomu, jak ob­jekt sku­teč­ně vzni­kal, jak byly jed­not­li­vé části in­sta­lo­vá­ny a jaké sou­vis­los­ti se během re­a­li­za­ce ob­je­vi­ly.

Digitální dokumentace jako spojnice mezi výstavbou a provozem

Právě zde se na­pl­no uka­zu­je vý­znam di­gi­tál­ních plat­fo­rem, které umož­ňují sys­te­ma­tic­ky za­zna­me­ná­vat a spra­vo­vat data už v prů­bě­hu vý­stav­by. Pokud se kon­t­ro­ly, fo­to­do­ku­men­ta­ce, tech­nic­ké po­znám­ky, změny pro­jek­tu, zá­zna­my o va­dách nebo do­kon­čo­va­cích pra­cích ne­u­klá­da­jí roz­tříš­tě­ně do e-mailů, ta­bu­lek a lo­kál­ních úlo­žišť, ale do jed­no­ho sdí­le­né­ho di­gi­tál­ní­ho sys­té­mu, ne­vzni­ká jen lepší pře­hled o prů­bě­hu stav­by. Vzni­ká zá­ro­veň uce­le­ný a dlou­ho­do­bě vy­u­ži­tel­ný da­to­vý zá­klad, který může slou­žit i po pře­dá­ní bu­do­vy – při sprá­vě, údrž­bě, re­kla­ma­cích i bu­dou­cích tech­nic­kých zá­sa­zích.

Pří­nos těch­to plat­fo­rem při­tom ne­spo­čí­vá jen v sa­mot­ném uklá­dá­ní dat, ale i v je­jich jed­not­né struk­tu­ře a do­hle­da­tel­nos­ti. In­for­ma­ce lze při­řa­zo­vat ke kon­krét­ním mís­tům v ob­jek­tu, doplňovat je o fo­to­gra­fie, ča­so­vé údaje nebo stav ře­še­ní a v pří­pa­dě po­tře­by je i po le­tech rych­le vy­hle­dat. Stále dů­le­ži­těj­ší roli v tomto ohle­du hraje také 360° vi­zu­ál­ní do­ku­men­ta­ce, která po­má­há za­chy­tit sku­teč­ný stav bu­do­vy v růz­ných fá­zích vý­stav­by. Při poz­děj­ší sprá­vě nebo re­kon­struk­ci pak usnad­ňuje ori­en­ta­ci v de­tai­lech, které už po za­kry­tí kon­struk­cí nejsou běžně vi­di­tel­né, a ome­zu­je po­tře­bu zby­teč­ně in­va­ziv­ních zá­sa­hů.

Sta­veb­nic­tví se dnes po­stup­ně po­sou­vá od po­hle­du za­mě­ře­né­ho vý­hrad­ně na re­a­li­za­ci k šir­ší­mu chá­pá­ní ce­lé­ho ži­vot­ní­ho cyklu ob­jek­tu. V tomto kon­tex­tu za­čí­ná být stále dů­le­ži­těj­ší, aby in­for­ma­ce ne­vzni­ka­ly jen pro po­tře­by oka­mži­té­ho ří­ze­ní stav­by, ale aby měly hod­no­tu i v dal­ších de­se­ti­le­tích. Nejde tedy jen o lepší evi­den­ci pro sou­čas­ný pro­jekt, ale o vy­tvo­ře­ní zá­kla­dů pro efek­tiv­něj­ší sprá­vu v bu­douc­nos­ti.

Hodnota budovy nespočívá jen v tom, co je na první pohled viditelné

Bu­do­vy ne­před­sta­vu­jí jen sou­bor kon­struk­cí, tech­no­lo­gií a ar­chi­tek­to­nic­kých ře­še­ní. Ne­díl­nou sou­čás­tí je i his­to­rie roz­hod­nu­tí, změn, kon­t­rol a tech­nic­kých sou­vis­los­tí, které vznik­ly v prů­bě­hu vý­stav­by. Pokud se tyto in­for­ma­ce po­da­ří za­cho­vat a sys­te­ma­tic­ky pře­dá­vat, mohou vý­raz­ně usnad­nit sprá­vu bu­do­vy, pro­dlou­žit její ži­vot­nost a zjed­no­du­šit bu­dou­cí úpra­vy.

Pokud ale data ze stav­by po do­kon­če­ní pro­jek­tu zmizí, ne­ztrá­cí se jen de­tail­ní pře­hled o tom, co se na stav­bě ode­hrá­lo. Často se tím zby­teč­ně sni­žu­je i hod­no­ta bu­do­vy do bu­douc­na. Právě proto by pře­dá­vá­ní in­for­ma­cí mezi vý­stav­bou, pro­vo­zem a sprá­vou mělo být jed­ním z témat, kte­ré­mu bude sta­veb­nic­tví vě­no­vat v příš­tích le­tech stále větší po­zor­nost.

Adam Heres Vostarek Autor člán­ku je od­bor­ný kon­zul­tant a re­gi­o­nál­ní ma­na­žer tech­no­lo­gic­ké spo­leč­nos­ti Pla­nRa­dar (www.​planradar.​com), ev­rop­ské­ho po­sky­to­va­te­le soft­wa­ru pro di­gi­tál­ní do­ku­men­ta­ci a ko­mu­ni­ka­ci pro sta­veb­ní prů­my­sl.