Dva­cet pět mi­li­ard ga­lo­nů vody váží při­bliž­ně 103,5 mi­li­o­nu tun. A právě tolik vody pů­so­bí na pře­hra­du Spi­tal­la­mm ve Švý­car­sku, přes­to­že je její stěna od 60. let mi­nu­lé­ho sto­le­tí po­praska­ná. Víme, že Švý­car­sko je do­mo­vem kva­lit­ních ho­di­nek, ale ho­di­ny na stěně pře­hra­dy ti­ka­jí – hla­si­tě. Jako by sa­mot­ná trh­li­na ne­by­la do­sta­teč­ně pro­ble­ma­tic­ká.

Na­chá­zí se na horní stra­ně hráze, a je tedy po­no­ře­na pod hlu­bo­ký­mi vo­da­mi je­ze­ra Grim­sel, což zne­mož­ňuje její opra­vu. Tato sku­teč­nost by sama o sobě mohla být pro vět­ši­nu in­že­ný­rů do­sta­teč­ně slo­ži­tým pro­blé­mem, ale víte, jací jsou Švý­ca­ři. Vzpo­meňte si na švý­car­ské ho­din­ky, švý­car­ské ar­mád­ní nože, a do­kon­ce i na švý­car­skou čo­ko­lá­du a uvě­do­mí­te si, že po­věst­ná švý­car­ská zá­li­ba v přes­nos­ti a kva­li­tě se může za­klá­dat na sku­teč­nos­ti. Mají rádi ta­ko­vé výzvy.

Měli bychom zmí­nit ještě jednu věc, pro­to­že když mlu­ví­me o prask­lé pře­hra­dě, je dů­le­ži­té, že ve Švý­car­sku do­chá­zí k pra­vi­del­ným ze­mětře­se­ním. Ve Švý­car­sku je v prů­mě­ru asi tisíc ze­mětře­se­ní ročně, ale vět­ši­nou jsou na­to­lik malá, že si jich nikdo ne­všim­ne. Čas od času však dojde k vel­ké­mu ze­mětře­se­ní. A pras­k­lá zeď, která se úpor­ně snaží za­dr­žet 25 mi­li­ard litrů vody, je do­slo­va ne­ho­da, která čeká na svou pří­le­ži­tost. Do­ve­de­te si před­sta­vit, jak to švý­car­ské ná­klon­nos­ti k plá­no­vá­ní a před­ví­da­tel­nos­ti vadí.

Prav­dou je, že Švý­ca­ři jsou hrdí na svůj smysl pro de­tail, schop­nost řešit slo­ži­té pro­blémy a ne­o­chvěj­né od­hod­lá­ní do­dr­žo­vat jen ty nej­vyš­ší stan­dar­dy a ide­á­ly. Švý­car­ské in­že­nýr­ství je pevně za­ko­ře­ně­no ve sta­le­tých úspě­ších, za nimiž stojí zá­ru­ka do­ko­na­los­ti. Možná bychom tedy ne­mě­li být až tak pře­kva­pe­ni nejen roz­sa­hem a slo­ži­tos­tí pro­jek­tu Spi­tal­la­mm, ale také švý­car­ským nad­še­ním pro ná­roč­ný úkol, který je čeká.

Pokračujte ve čtení (v angličtině)