Pan­de­mie covid-19 za­sáh­la české sta­veb­nic­tví s ne­bý­va­lou ra­zan­cí. Tento seg­ment prů­mys­lu trpěl v České re­pub­li­ce již před krizí svými spe­ci­fic­ký­mi pro­blémy. Ex­trém­ně dlou­hé sta­veb­ní ří­ze­ní, li­mi­ty na nové vý­stav­by v cen­t­rech vět­ších měst nebo ome­ze­né ka­pa­ci­ty lid­ských zdro­jů způ­so­bi­ly, že rych­lost čes­ké­ho sta­veb­nic­tví se zpo­ma­li­la, za­tím­co ná­kla­dy se vý­raz­ně na­vý­ši­ly. V me­zi­ná­rod­ním mě­řít­ku se čím dál tím čas­tě­ji ho­vo­ři­lo o po­tře­bě masiv­něj­ší di­gi­ta­li­za­ce oboru a pře­cho­du na Sta­veb­nic­tví 4.0.

I v České re­pub­li­ce toto téma re­zo­no­va­lo a na trhu se ob­je­vi­ly nej­růz­něj­ší di­gi­tál­ní ná­stro­je, které pro­ce­sy zjed­no­du­šu­jí a ze­fek­tivňují. Je­li­kož kon­venč­ní zdro­je jsou vy­čer­pá­ny, je je­di­nou mož­nos­tí oto­čit způ­sob ře­še­ní a hle­dat jiné cesty jak všem lidem na stav­bě uleh­čit práci a sní­žit tak cel­ko­vé ná­ro­ky na počet pra­cov­ní­ků na stav­bách.

Ne­če­ká­ny pří­chod svě­to­vé pan­de­mie ko­ro­na­vi­ru na za­čát­ku roku 2020 však pro­blémy oboru ještě pro­hlou­bil. Uza­vře­ní hra­nic vedlo k vý­raz­né­mu ome­ze­ní mož­nos­tí vy­u­ži­tí pra­cov­ní síly kva­li­fi­ko­va­ných ře­me­sl­ní­ků z ji­ných částí Ev­ro­py. Zá­sa­hy do vol­né­ho po­hy­bu osob se ci­tel­ně do­tk­ly i mož­nos­tí po­hy­bu nejen na ve­řej­nos­ti, ale i na pra­co­viš­tích. Ná­sled­ně při­šly dlou­ho­tr­va­jí­cí vý­pad­ky do­dá­vek ma­te­ri­á­lů i tech­no­lo­gií a sta­veb­ní práce se tak vý­raz­ně pro­táh­ly. Pro­blémy měly stej­ně tak velké me­zi­ná­rod­ní firmy, malé re­gi­o­nál­ní spo­leč­nos­ti i drob­ní živ­nost­ní­ci. Trpěl také ši­ro­ký do­da­va­tel­ský a sub­do­da­va­tel­ský ře­tě­zec na celý seg­ment sta­vi­tel­ství na­vá­za­ný. Právě s pří­cho­dem pan­de­mie se tak na­pl­no pro­je­vi­ly ne­ga­tiv­ní do­pa­dy ab­sen­ce širší di­gi­ta­li­za­ce ce­lé­ho oboru.

Pomo­ci oboru by mohl nový sta­veb­ní zákon, který má, mimo jiné, vý­raz­ně zkrá­tit rych­lost udě­le­ní sta­veb­ní­ho po­vo­le­ní. Zákon letos na konci květ­na schvá­li­la po­sla­nec­ká sně­mov­na a nyní míří do se­ná­tu ČR. Po­slan­ci schvá­li­li návrh, kdy sta­veb­ní úřady pře­jdou pod stát. Nad­ří­zen jim bude Nej­vyš­ší sta­veb­ní úřad a sys­tém bude or­ga­ni­zo­ván po­dob­ně jako fi­nanč­ní úřady. Po­tře­bu no­vé­ho sta­veb­ní­ho zá­ko­nu pod­po­ru­je, dle nej­no­věj­ší­ho prů­zku­mu vý­zkum­né agen­tu­ry IPSOS až 75 % re­spon­den­tů (prů­zkum pro­bí­hal v ČR na konci břez­na a zú­čast­ni­lo se ho 1050 ob­ča­nů ve věku 23–65 let). Sta­veb­ní po­vo­le­ní je pro­blé­mem ve sta­veb­nic­tví, který ve vý­sled­ku do­pa­dá a ne­ga­tiv­ně ovlivňuje všech­ny účast­ní­ky sta­veb­ní­ho ří­ze­ní. Dnes již mů­že­me s klid­ným svě­do­mím říci, že dlou­ho­do­bě. Re­ál­ně to ko­nec­kon­ců po­ci­ťu­je přímo i ne­od­bor­ná ve­řej­nost při ná­ku­pu ne­mo­vi­tos­tí, bytů, ro­din­ných domů atd. Nicmé­ně řada účast­ní­ků sta­veb­ních pro­ce­sů, od de­ve­lo­pe­rů po do­da­va­te­le, se sho­du­je, že všech­ny za­vá­dě­né ino­va­ce se ne­o­be­jdou bez kom­plex­ní a hlu­bo­ké di­gi­ta­li­za­ce – a to jak na stav­bách, tak i ve stát­ní sprá­vě.