Grafické karty
Bez nároku na časovou posloupnost, jak byly jednotlivé hardwarové komponenty firmami uváděny na trh, lze začít firmou nVidia. Ta připravila novou řadu grafických karet Quadro, které navazují na řadu FX s osmičkou v upřesňujícím označení, jež se objevily už na počátku roku 2009. Označení FX vymizelo, a tak grafické karty nesou strohé označení Quadro 600, 2000, 4000, 5000 a 6000. 4000 je dvojnásobek 2000, 2000 je trojnásobek 600 atd. Obdobně je to i s jejich koncovou cenou. Nejprodávanější byla karta střední třídy FX 1800 (stejně tak jako její předchůdci FX 1700 a 1500), jež se mimochodem ještě prodává. Obdobný zájem koncových uživatelů lze očekávat i u karty Quadro 2000. Z technického hlediska Quadro 2000 je osazena pamětí 1 GB DDR5, zvýšila se paměťová propustnost, výrazně byl posílen grafický procesor. Praktický dopad to má na zvýšení grafického tabulkového výkonu v některých případech o dvojnásobek, přitom při zachování cenové hladiny jako u předchozích modelů. Podrobnější srovnání technických parametrů je uvedeno v tabulce.
Procesory
Další firma v řadě, jež opět přispěla k mnohým diskusím, je Intel, který uvedl novou produktovou řadu procesorů s marketingovým označením Sandy Bridge. Sandy Bridge navazuje na vícejádrovou architekturu procesorů i3, i5, i7 i Xeony a další, které nesly označení kódové řady Nehalem. Pro práci s vyššími nároky na výkon procesoru například v konstrukčních kancelářích, grafických studiích atd. jsou určeny především čtyřjádrové procesory i5-2500 a i7-2600 s pracovní frekvencí převyšující 3 GHz.
Procesory nové řady existují vedle standardního provedení rovněž s úpravami pro docílení energetické nenáročnosti nebo naopak s možností přetaktování (v označení obsahují navíc K). Oba tyto procesory se díky novým vylepšením dostaly výkonově mezi současnou špičku. Nastalá situace může být ukázkou toho, jak si výrobky z dílny téhož výrobce mohou konkurovat. Tak například nejvýkonnější z nové řady i7-2600K velmi šlape na paty šestijádrovým procesorům Intel Xeon W3680, popřípadě Intel Xeon X5680, které jsou však při malém rozdílu výkonu tři- až pětkrát dražší. Avšak raketový nástup platformy Sandy Bridge hned v počátku utlumily technické problémy s chipsety určené právě pro tyto procesory s novou paticí 1155, které zatím vyrábí pouze Intel.
Pevné disky
Vedle grafických karet a procesorů (základní desky a paměti v tuto chvíli berme jako poněkud fádní komponenty, i když na celkový výkon zejména paměti samozřejmě mají nezanedbatelný vliv) hýbou světem desktopových počítačů, pracovních stanic a serverů paměťová úložiště – pevné disky nazývané SSD. Technologicky jsou podobny FLASH pamětem, jež se řadu let používají ve spotřební elektronice či u fotoaparátů. Avšak spojením vhodných paměťových modulů, řadičů a další elektroniky vznikly pevné disky bez jakýchkoli mechanicky pohybujících se částí, jež už mají pro praktické použití zajímavou kapacitu a dosud nestandardní výkonové parametry.
Přesto z hlediska poměru nabízená kapacita ku ceně se SSD pohybují řekněme o deset let zpět, ale technologicky a výkonově se jedná o významnou změnu. Změnu tak významnou, že i běžní uživatelé k nim velmi rychle naleznou cestu (což samozřejmě povede k poklesu jejich ceny). SSD disky existují pro rozhraní USB, IDE, SATA, eSATA, ale také i pro PCIe, přičemž v tomto posledním případě přenosová rychlost a přístupová doba dosahuje ohromujících hodnot. Na internetu může čtenář narazit na různé experimenty, pro které se SSD přímo nabízí. Příkladem může být zapojení 24 SSD disků do RAID pole, čímž bylo dosaženo úložné kapacity 6 TB a přenosové rychlosti 2121,29 MB/s, ovšem v sestavě za 10 000 USD (zdroj youtube.com).
Za cenově dostupné, přitom v porovnání s klasickými HDD samozřejmě rychlejší, lze aktuálně považovat SSD disky pro rozhraní SATA s kapacitami okolo 120 či 160 GB. Tyto disky jsou veliké 2,5", hodí se tedy i pro notebooky, ale v klasickém stolním PC jsou spíše k přehlédnutí. Za násobnou kapacitu, než je zde zmiňována, si musí zájemce připlatit tisíce až desítky tisíc korun. I přes jejich aktuální cenovou hladinu SSD disky jsou dobrou ukázkou toho, jak dosud dominantní a prestižní firmy v oboru ukládání dat se mohou díky nástupu nových technologií ocitnout v ohrožení.
Testovaná sestava
Do testů, které jsou obsaženy v tomto článku, jsou zapojeny výše uvedené technologické novinky. Při výběru byla brána v potaz jejich cenová zajímavost (dostupnost) a je provedeno porovnání s tím, co firmy pořizovaly řekněme v době ekonomického boomu před dvěma či třemi lety. V tabulce jsou uvedena srovnání z měření výkonu na specializovaných programech a vedle toho praktické srovnání na „hmatatelných" výsledcích praktických úloh.
Testovaná konfigurace sestávala z procesoru Intel Core i7-2600K, základní desky ASUS P8P67 PRO, paměti RAM Kingston 8 GB HyperX 1600 MHz DDR3, grafické karty HP NVIDIA PLUS Quadro 2000, pevného disku INTEL 160 GB SSD 320 Series a Samsung HD103SJ SpinPoint F3. Všechny testované sestavy jsou uvedeny v přehledné tabulce. O procesoru bylo poměrně dlouze pojednáno, 8 GB je v současnosti pro práci rozumný základ a 160 GB velký disk je dostatečně veliký pro několik CAD a grafických programů i samotný operační systém. Celková bodová hodnota uvedené sestavy dle Windows 7 Ultimate SP1 byla 7,0, přitom za nejslabší (herní) článek Windows určily grafickou kartu. Ostatní komponenty získaly známku 7,7.
Pro porovnání výkonu grafických karet byl použit benchmark zaměřený na profesionální grafické karty SPECviewperf 11. Jedná se o přibližně rok starý testovací program, který však reflektuje aktuální IT technologie. Pro testování rychlosti pevného disku a procesoru byl použit PCMark Vantage 1.0.2.0 a praktický výpočet v programu ANSYS 13.0. Výsledky měření jsou uvedeny v přiložených tabulkách.
Výkon grafické karty Quadro 2000 v podstatě odpovídá údajům, které poskytuje výrobce a které firma zajisté získala za ideálních okolností. Výkon procesoru, zejména v praktickém srovnání na výpočtu úlohy metodou konečných prvků ukazuje, jak úlohu více než dvojnásobného rozsahu pomocí Intel Core i7-2600K spočítáte dvojnásobně rychleji. Nárůst rychlosti MKP je tedy čtyřnásobný, přitom při sledování zatížení procesoru během výpočtu nezbývá než konstatovat, že se přesto poněkud „flákal" (program nedokázal využít celého jeho výkonu). Rychlost SSD pevného disku je uvedena v poslední tabulce. Nízká přístupová doba a přenosová rychlost je jejich doménou, při běžné práci je to například spuštěním Windows v čase okolo 20 sekund. Obdobně je tomu například i u programu Autodesk Inventor 2012 či AutoCAD. Zájemce o jejich koupi se však musí smířit i s jejich nepříjemnými vlastnostmi, které sami výrobci rozhodně neskrývají.
