To nám ale­spoň tvrdí spo­leč­nost Ver­ba­tim, dříve známá hlav­ně dis­ke­ta­mi a CD nebo DVD médii, v ná­sle­du­jí­cím člán­ku. Dnes v jejím port­fo­liu na­jde­me kromě op­tic­kých pa­mě­ťo­vých médií také USB klíče, pa­mě­ťo­vé kar­ty, pevné disky, SSD disky, mo­bil­ní pří­slu­šen­ství, LED osvět­le­ní a vlák­na pro 3D tisk. Op­tic­ká média jsou stále „IN” a jsou dů­le­ži­tá a pří­nos­ná více než kdy jindy. Jsou jed­ním z nej­dů­le­ži­těj­ších doplňků clou­du a SSD a HDD úlo­žišť, pro­to­že mají vý­ho­dy, které ostat­ní tech­no­lo­gie ne­ma­jí.

To ale ne­zna­me­ná, že SSD a HDD tu ne­ma­jí své místo – bez­pro­střed­nost pří­stu­pu a masiv­ní ka­pa­ci­ta jsou je­jich hlav­ní­mi před­nost­mi. Na­neštěs­tí mají, ale i své ne­vý­ho­dy, o kte­rých se něco do­zví­te dále.

Nej­pr­ve se po­dí­vej­me na sta­tis­ti­ky. Každý rok je vy­ge­ne­ro­vá­no obří množ­ství di­gi­tál­ních dat, což je trend, který ne­vy­ka­zu­je žádné znám­ky toho, že by se za­sta­vil. Podle čísel IDC se v zetta­baj­tech zvý­šil ce­lo­svě­to­vý objem ročně vy­ge­ne­ro­va­ných dat z 0,9 ZB z roku 2008 na 33 ZB v roce 2018 a oče­ká­vá se, že v roce 2025 do­sáh­ne 175 ZB. Tento trend bude na­dá­le stou­pat, a to bez ohle­du na to, v jakém oboru pod­ni­ká­ní se po­hy­bu­je­te.
Za­cho­vá­ní veš­ke­rých dat v po­čí­ta­čo­vém hard­wa­ru, nebo v clou­du (což je ob­vykle po­čí­ta­čo­vý hard­ware ně­ko­ho ji­né­ho) je sa­mo­zřej­mě ná­klad­ný způ­sob, jak ucho­vat cenné in­for­ma­ce, které dnes ne­po­tře­bu­je­me, ale v bu­douc­nu se to může změ­nit. Všech­ny spo­leč­nos­ti jsou při­tom po­vin­ny ucho­vá­vat ně­kte­ré údaje v sou­la­du s práv­ní­mi před­pi­sy a re­gu­la­ce­mi. Ně­kte­ří chtě­jí za­cho­vat data z ji­ných his­to­ric­kých dů­vo­dů a pak jsou tu jed­not­liv­ci (běžní uži­va­te­lé). Ti sa­mo­zřej­mě rádi ucho­vá­va­jí svá ob­jem­ná osob­ní data, jako je hudba, sbír­ky fo­to­gra­fií a další dů­le­ži­té do­ku­men­ty. Právě k tomu všemu by měly slou­žit nej­lé­pe disky CD, DVD a Blu-ray s růz­ný­mi ka­pa­ci­ta­mi od 700 MB do 100 GB, a to proto, že udr­žu­jí svá data v per­fekt­ním stavu.

Fi­rem­ní ar­chí­vy se stan­dard­ně uklá­da­ly na mag­ne­tic­kou pásku (hlav­ně kvůli obří ka­pa­ci­tě). Ale fak­tem bylo, že pásky mu­se­ly být kvůli de­gra­da­ci mag­ne­tic­ké­ho zá­zna­mu pře­pi­so­vá­ny kaž­dých pár let. K datům na pás­kách se navíc ob­vykle při­stu­po­va­lo sé­ri­o­vě, což je dobré pro ob­no­ve­ní da­to­vých úlo­žišť, ale není to tak dobré, pokud chce­te k po­lož­kám při­stu­po­vat ná­hod­ně. HDD jsou pro změnu elek­tro­me­cha­nic­ká za­ří­ze­ní, a tak není divu, že je je­jich ži­vot­nost znač­ně ne­před­ví­da­tel­ná. SSD pak má sice větší ži­vot­nost, ale nelze se na něj spo­leh­nout při dlou­ho­do­bém skla­do­vá­ní dat. Stej­ně jako u pásky platí, že data na HDD i SSD byste měli ak­tu­a­li­zo­vat každé dva, nebo tři roky. Po­pří­pa­dě si mů­že­te po­ne­chat du­pli­cit­ní kopie dat na růz­ných za­ří­ze­ních pro dobrou ochra­nu, ale to při­ná­ší znač­né do­da­teč­né ná­kla­dy. Takže co s tím? Od­po­vě­dí jsou op­tic­ká média, která tu byla dávno před SSD.

Je­jich hlav­ní vý­ho­dou je totiž je­jich spo­leh­li­vost a ka­pa­ci­ta. Na dis­cích Blu-ray BDXL spo­leč­nos­ti Ver­ba­tim mů­že­te na­pří­klad ucho­vat až 100 GB dat, která vy­dr­ží stov­ky let bez ja­ké­ko­liv znám­ky de­gra­da­ce. Testy podle stan­dar­du ISO/IEC 10995 těmto dis­kům ve sku­teč­nos­ti vy­hod­no­ti­ly prů­měr­nou ži­vot­nost 1332 let, při­čemž pouze 5 % disků vy­ka­zu­je znám­ky ztrá­ty dat po 667 le­tech.
Disky jsou navíc inert­ní a k je­jich skla­do­vá­ní tak ne­po­tře­bu­je­te nic ji­né­ho než malé množ­ství pro­sto­ru. A díky velmi sil­ným a kon­zis­tent­ním zá­zna­mo­vým stan­dar­dům zů­sta­nou op­tic­ké disky v do­hled­né bu­douc­nos­ti či­tel­né úplně bez pro­blé­mů. Dů­le­ži­té je jen mít jas­nou stra­te­gii v tom, která data je po­tře­ba ucho­vá­vat a uklá­dat je v tr­va­lém stan­dard­ním for­má­tu (např. PDF, JPEG atd.).
Ev­rop­ské sídlo spo­leč­nos­ti Ver­ba­tim se na­chá­zí v ně­mec­kém Eschbor­nu. Další in­for­ma­ce na­lez­ne­te na www.verbatim-europe.cz.

Po­znám­ka re­dak­ce: S uve­de­ným tex­tem mů­že­te nebo také ne­mu­sí­te sou­hla­sit. Fér by asi bylo také uvést, že v ČR se Blue-ray disky nějak moc ne­u­chy­ti­ly, na roz­díl třeba od USA. A na jiná média, pokud se bavíme o velkých ob­je­mech dat, nemá smysl ar­chi­va­ci pro­vá­dět. České ob­cho­dy s PC kom­po­nen­ty mají ak­tu­ál­ně v na­bíd­ce jeden, ma­xi­mál­ně dva mo­de­ly za­pi­so­va­cích Blue-ray me­cha­nik v ceně, která nikde není pod 1700 Kč s DPH. Rov­něž režim zá­pi­su těch­to me­cha­nik ne­o­plý­vá pří­liš­nou rych­los­tí. Dále bychom mohli po­le­mi­zo­vat s dobou ži­vot­nos­ti médií, a jest­li testy ži­vot­nos­ti mají prav­du v uvá­dě­né době či­tel­nos­ti za­psa­ných dat. Také se nikde ne­pí­še, že dal­ším a možná nej­slab­ším mís­tem jsou právě ony op­tic­ké me­cha­ni­ky, je­jichž ži­vot­nost je také znač­ně ne­před­ví­da­tel­ná. A hle­dej­te po ďá­bel­ských 666 le­tech někde funkč­ní me­cha­ni­ku ke staré­mu op­tic­ké­mu zá­zna­mu.