Ve vý­rob­ních fir­mách se pro­blémy s to­le­ran­ce­mi často za­čnou řešit až ve chví­li, kdy je pro­dukt při­pra­ve­ný pro sé­ri­o­vou vý­ro­bu. V této fázi se ale ukáže, že mon­táž ne­pro­bí­há podle oče­ká­vá­ní, jed­not­li­vé díly do sebe přes­ně ne­za­pa­da­jí nebo že vý­sled­ná ge­o­me­t­rie vý­rob­ku ne­spl­ňuje po­ža­do­va­né funk­č­ní pa­ra­me­t­ry. 

Ty­pic­kým dů­sled­kem je pro­dlou­že­ný náběh sé­ri­o­vé vý­ro­by, zvý­še­né množ­ství scra­pu a rewor­ku nebo nut­nost se­lek­tiv­ní­ho pá­ro­vá­ní dílů. Pro­blém při­tom vět­ši­nou ne­vzni­ká ve vý­ro­bě sa­mot­né. Jeho pří­či­na bývá mno­hem dříve, v kon­strukč­ní fázi.

Kumulace tolerancí jako skrytý problém

Každý díl má ur­či­tou vý­rob­ní to­le­ran­ci. Pokud se tyto od­chyl­ky v se­sta­vě sčí­ta­jí, může je­jich kom­bi­na­ce způ­so­bit, že vý­sled­ná ge­o­me­t­rie pro­duk­tu bude mimo po­ža­do­va­né li­mi­ty.
Ty­pic­kým pří­kla­dem je au­to­mo­bi­lo­vý prů­my­sl. Do­da­va­tel musí zá­kaz­ní­ko­vi (OEM) do­lo­žit, že jeho kom­po­nen­ty budou v rámci celé zá­stav­by spl­ňovat po­ža­dav­ky na lí­co­vá­ní, tzv. flush & gap. Va­ri­a­bi­li­ta jed­not­li­vých dílů však může způ­so­bit, že vý­sled­né lí­co­vá­ní ne­bu­de od­po­ví­dat spe­ci­fi­ka­ci.
Po­dob­ná si­tu­a­ce na­stá­vá i u přes­ných me­cha­nic­kých za­ří­ze­ní. Ne­do­sta­teč­ná clea­ran­ce může vést ke zvý­še­né­mu tření, ne­sta­bi­li­tě funk­ce nebo v ex­trém­ním pří­pa­dě k za­dře­ní me­cha­nis­mu. Pro­blém je v tom, že tyto si­tu­a­ce nejsou způ­so­be­ny jed­nou kon­krét­ní chy­bou, ale kom­bi­na­cí více drob­ných od­chy­lek v celém roz­mě­ro­vém ře­těz­ci.

Proč se problém projeví až při náběhu výroby

V mnoha fir­mách se to­le­ran­ce ana­ly­zu­jí po­mo­cí zjed­no­du­še­ných vý­po­čtů nebo ta­bul­ko­vých ná­stro­jů. Ty však ne­do­ká­žou re­a­lis­tic­ky si­mu­lo­vat cho­vá­ní kom­plex­ní se­sta­vy v re­ál­ných vý­rob­ních pod­mín­kách.

Te­pr­ve při spuš­tě­ní vý­ro­by se ukáže, že:

• mon­táž vy­ža­du­je se­lek­tiv­ní pá­ro­vá­ní dílů
• vzni­ká zvý­še­ný scrap nebo rework
• je nutné do­da­teč­ně upra­vo­vat kon­struk­ci
• náběh sé­ri­o­vé vý­ro­by trvá déle, než se plá­no­va­lo

V této fázi je ale ře­še­ní pro­blé­mu vý­raz­ně draž­ší než ve fázi ná­vr­hu.

Digitální simulace variability

Mo­der­ní pří­stup proto spo­čí­vá v tom, že se ana­lý­za to­le­ran­cí pro­vá­dí přímo nad 3D mo­de­lem ještě před vý­ro­bou pro­to­ty­pu. Di­gi­tál­ní si­mu­la­ce umož­ňuje ana­ly­zo­vat cho­vá­ní celé se­sta­vy při sta­tis­tic­ky re­a­lis­tic­ké va­ri­a­bi­li­tě dílů.
Na­mís­to zjed­no­du­še­ných vý­po­čtů je možné si­mu­lo­vat ti­sí­ce kom­bi­na­cí to­le­ran­cí a vy­hod­no­tit prav­dě­po­dob­nost, že vý­sled­ná se­sta­va splní po­ža­do­va­né pa­ra­me­t­ry. Kon­strukč­ní tým tak může iden­ti­fi­ko­vat kri­tic­ké to­le­ran­ce, op­ti­ma­li­zo­vat návrh a pře­de­jít pro­blé­mům, které by se jinak ob­je­vi­ly až ve vý­ro­bě.

Pro tyto účely se dnes po­u­ží­va­jí spe­ci­a­li­zo­va­né ná­stro­je pro 3D to­le­ran­ce ana­ly­sis, na­pří­klad to­le­ran­ce ana­ly­sis soft­ware 3DCS, který umož­ňuje pro­vá­dět sta­tis­tic­ké si­mu­la­ce roz­mě­ro­vých ře­těz­ců přímo v pro­stře­dí CAD. Díky tomu je možné řídit roz­mě­ro­vou va­ri­a­bi­li­tu vý­rob­ků, ana­ly­zo­vat mon­táž­ní pro­ces a ově­řit funkč­ní po­ža­dav­ky ještě před za­há­je­ním vý­ro­by.

Use case z praxe: když je potřeba garantovat flush & gap

Jed­nou z ty­pic­kých si­tu­a­cí je pro­jekt do­da­va­te­le au­to­mo­bi­lo­vých kom­po­nent, který musí OEM zá­kaz­ní­ko­vi pro­ká­zat, že jeho díl bude v rámci celé zá­stav­by spl­ňo­vat po­ža­dav­ky na lí­co­vá­ní.
Va­ri­a­bi­li­ta jed­not­li­vých kom­po­nent však není plně pod kon­t­ro­lou jed­no­ho do­da­va­te­le. Di­gi­tál­ní si­mu­la­ce roz­mě­ro­vé­ho ře­těz­ce proto umož­ňuje ově­řit cho­vá­ní se­sta­vy ještě před vý­ro­bou ná­stro­jů a vy­hod­no­tit prav­dě­po­dob­nost spl­ně­ní po­ža­do­va­ných pa­ra­me­t­rů.
Kon­strukč­ní tým tak může iden­ti­fi­ko­vat kri­tic­ké to­le­ran­ce a upra­vit návrh dříve, než vznik­nou ná­kla­dy spo­je­né s vý­ro­bou nebo změ­na­mi ná­stro­jů. V praxi tak lze pře­de­jít si­tu­a­cím, kdy pro­blémy s to­le­ran­ce­mi vedou ke zpož­dě­ní pro­jek­tu nebo zvý­še­ní vý­rob­ních ná­kla­dů.

Tolerance jako součást digitálního vývoje

V pro­stře­dí mo­der­ní­ho di­gi­tál­ní­ho vý­vo­je se stále více pro­sa­zu­je pří­stup, kdy se ří­ze­ní va­ri­a­bi­li­ty stává stan­dard­ní sou­čás­tí kon­strukč­ní­ho pro­ce­su. Ana­lý­za to­le­ran­cí tak není jed­no­rá­zo­vým vý­po­čtem, ale ná­stro­jem pro sta­bi­li­za­ci kva­li­ty na­příč vý­vo­jem i vý­ro­bou.

Pro firmy s vyšší sé­ri­o­vos­tí vý­ro­by to zna­me­ná pře­de­vším:

• rych­lej­ší náběh sé­ri­o­vé vý­ro­by
• sní­že­ní scrap a rework
• menší po­tře­bu se­lek­tiv­ní mon­tá­že
• lepší kon­t­ro­lu nad vý­rob­ní­mi ná­kla­dy

Ří­ze­ní roz­mě­ro­vé va­ri­a­bi­li­ty se tak po­stup­ně stává jed­ním z klí­čo­vých prvků di­gi­ta­li­za­ce vý­rob­ních pod­ni­ků.