Téměř dvě de­se­ti­le­tí tr­va­jí­cí spo­lu­prá­ce mezi Ho­ney­well Ae­rospa­ce Tech­no­lo­gies a ame­ric­kou fir­mou Ansys, která se za­bý­vá si­mu­lač­ním soft­warem, po­má­há uvá­dět tech­no­lo­gie na trh. Díky to­mu­to part­ner­ství se Ho­ney­wellu po­da­ři­lo zkrá­tit dobu kon­strukč­ních cyklů mo­to­rů ts při­bliž­ně o 30 % a sní­žit množ­ství ma­te­ri­á­lů po­u­ží­va­ných při kon­struk­ci zku­šeb­ních za­ří­ze­ní.

„Na po­čát­ku bylo dlou­ho­do­bým cílem opřít se o si­mu­la­ci, abychom se mohli při­blí­žit ko­neč­né od­po­vě­di dříve, než se pus­tí­me do hard­wa­ru. Vý­sled­kem byly nižší ná­kla­dy na vývoj a krat­ší doba, než se vý­rob­ky do­sta­nou na trh. Ta­ko­vá byla pů­vod­ní myš­len­ka před mnoha lety. Jak vy­u­žít tyto ná­stro­je, abychom se při­blí­ži­li sku­teč­né od­po­vě­di, abychom byli méně zá­vis­lí na tes­to­vá­ní a hard­wa­ru? Což sa­mo­zřej­mě vy­ža­du­je čas. Mu­sí­te čekat na hard­ware, na­vrh­nout za­ří­ze­ní, se­sta­vit hard­ware, vy­ře­šit chyby a otes­to­vat, zda jste do­sta­li špat­nou od­po­věď.“

Todd Giles, tech­no­lo­gic­ký ře­di­tel Ho­ney­wellu

Part­ner­ství obou firem také umož­ni­lo Ho­ney­wellu být méně zá­vis­lý na do­má­cích ná­stro­jích a spo­lu­pra­co­vat s někým, kdo by mohl tyto věci po­u­ží­vat v pro­dukč­ním pro­stře­dí a udr­žo­vat je.

Podle Gi­le­se umož­ni­lo in­že­nýr­ství pod­po­ro­va­né si­mu­la­ce­mi zrych­lit vý­vo­jo­vé cykly, což urych­li­lo ná­vrhy spa­lo­va­cích mo­to­rů a ino­va­ce Ho­ney­wellu tý­ka­jí­cí se sni­žo­vá­ní zne­čiš­tě­ní a au­to­nomních letů. Z hle­dis­ka bez­peč­nos­ti ne­slou­ží si­mu­la­ce jako ná­hra­da za tes­to­vá­ní le­tec­kých kom­po­nent v re­ál­ném světě. Zatím nelze mo­de­lo­vat všech­ny in­ter­ak­ce – mů­že­te se o to po­ku­sit, ale sku­teč­ný svět je sku­teč­ný svět. Sna­žit se si­mu­lo­vat kaž­dou in­ter­ak­ci v rámci slo­ži­té­ho sys­té­mu může být skli­ču­jí­cí. Nej­pr­ve se sna­ží­te najít rov­no­váhu mezi tím, jak moc mohu si­mu­lo­vat, jak přes­ný mohu být, a pak pře­jde­te k tes­to­vá­ní.

Po­krok v ob­las­ti umělé in­te­li­gen­ce může dále ze­fek­tiv­nit in­že­nýr­ské pro­ce­sy a po­skyt­nout op­ti­ma­li­zo­va­né a přes­něj­ší vý­sled­ky.

Z po­hle­du Ho­ney­wellu je nej­bliž­ší čin­nos­tí, na které pra­cu­je, vývoj kódu, ve­ri­fi­ka­ce a va­li­da­ce soft­wa­ru. Ho­ney­well pra­cu­je na spous­tě vý­zku­mů tý­ka­jí­cích se au­to­no­mie a způ­sobů, jak vy­u­žít umě­lou in­te­li­gen­ci k ře­še­ní ně­kte­rých rov­nic au­to­no­mie, které je vidět, že při­chá­ze­jí.

Za­střešu­jí­cím cílem Ho­ney­wellu je sní­žit zne­čiš­tě­ní – jak z vý­vo­jo­vých pro­gra­mů, tak z pro­vo­zu le­ta­del – a spl­nit všech­ny bu­dou­cí před­pi­sy. S vy­u­ží­va­ný­mi ná­stro­ji od An­sy­su se toho při na­vr­ho­vá­ní splňují­cím tyto bu­dou­cí před­pi­sy a bu­dou­cí zá­vaz­ky pro prů­my­sl může hodně udě­lat.