Pů­do­rys vý­rob­ní haly za­chy­cu­je roz­mís­tě­ní stro­jů, uli­ček a pře­dá­va­cích míst. Sku­teč­né trasy vo­zí­ků a časy je­jich prů­jez­du uká­žou, jak se toto uspo­řá­dá­ní vy­u­ží­vá za pro­vo­zu. Tech­nik tak získá pod­klad pro roz­hod­nu­tí, kde upra­vit trasu, po­su­nout pře­dá­va­cí místo nebo změ­nit čas zá­so­bo­vá­ní. Nej­krat­ší spoj­ni­ce mezi skla­dem a mon­tá­ží může na vý­kre­su vést přes je­di­nou kři­žo­vat­ku.

Během ran­ní­ho zá­so­bo­vá­ní se tam ale mohou po­tkat vo­zí­ky je­dou­cí k ně­ko­li­ka lin­kám. Část ři­di­čů pak vy­u­ží­vá delší trasu, pro­to­že na ní pro­je­dou ply­nu­le­ji. Při změně dis­po­zi­ce proto dává smysl nejdřív zma­po­vat, které trasy vo­zí­ky po­u­ží­va­jí v růz­ných čás­tech směny a kde vzni­ká zdr­že­ní.

Pro ana­lý­zu ma­te­ri­á­lo­vé­ho toku je dů­le­ži­té pra­co­vat s ak­tu­ál­ním pů­do­ry­sem haly. Vedle uli­ček je po­tře­ba za­kres­lit i místa na­klád­ky, vy­klád­ky a do­čas­né­ho od­lo­že­ní ma­te­ri­á­lu. Po­lo­ha vo­zí­ku a čas mě­ře­ní pak umož­ní při­řa­dit jed­not­li­vé prů­jezdy a za­sta­ve­ní ke kon­krét­ním mís­tům. Při vy­hod­no­ce­ní po­má­há roz­dě­lit zá­zna­my podle směny, směru jízdy nebo ob­slu­ho­va­né­ho pra­co­viš­tě. Jinak může ce­lo­den­ní obraz za­krýt špič­ku, která trvá jen část směny.

Před vy­hod­no­ce­ním je dobré ově­řit, že trasy sedí na pů­do­rys. Posun sou­řad­nic může na­pří­klad při­řa­dit jízdu k ve­d­lej­ší ulič­ce. V mís­tech se slab­ším po­kry­tím lo­ka­li­za­ce zase může mezi dvěma za­zna­me­na­ný­mi body chy­bět část sku­teč­né trasy. Při ově­ře­ní ně­ko­li­ka zná­mých jízd lze zkon­t­ro­lo­vat, zda data spo­leh­li­vě od­li­ší sou­sed­ní ulič­ky a pře­dá­va­cí místa, o kte­rých se má roz­ho­do­vat.

Pokud je cílem zma­po­vat tok kon­krét­ní­ho ma­te­ri­á­lu, po­mů­že při­řa­dit zá­znam jízdy k pře­prav­ní úloze nebo sle­do­vat ozna­če­ný nosič. Stej­nou ulič­kou totiž vozík může jet jed­nou s ná­kla­dem a po­dru­hé prázd­ný. Roz­li­še­ní těch­to jízd po­mů­že určit, jakou část pro­vo­zu na spo­leč­né trase tvoří zá­so­bo­vá­ní kon­krét­ní linky.

Co vyčíst ze spaghetti diagramu a heatmapy

Spag­het­ti di­a­gram vy­kres­lí za­zna­me­na­né trasy přímo do pů­do­ry­su. Je z něj vidět, kde se trasy sbí­ha­jí a jaké ulič­ky vo­zí­ky vy­u­ží­va­jí při zá­so­bo­vá­ní jed­not­li­vých linek. Heat­ma­pa může stej­ný pro­stor zob­ra­zit podle čet­nos­ti prů­jez­dů nebo podle doby, kte­rou v něm vo­zí­ky strá­ví. Zá­le­ží na tom, jaký údaj je zvo­le­ný pro vy­hod­no­ce­ní.

Časté prů­jezdy mohou zna­me­nat, že daná ulič­ka ob­slu­hu­je více pra­co­višť. Pokud vo­zí­ky mís­tem pro­jíž­dě­jí bez zdr­že­ní, změna trasy ne­mu­sí při­nést vý­znam­ný efekt. Zóna s dlou­hou dobou po­by­tu si na­o­pak za­slou­ží ově­ře­ní na místě. Může jít o běž­nou na­klád­ku, če­ká­ní na uvol­ně­ní po­zi­ce nebo fron­tu před kři­žo­vat­kou. Roz­li­še­ní těch­to pří­pa­dů po­mů­že zvo­lit, zda upra­vit roz­mís­tě­ní, čas ob­slu­hy nebo pra­vi­dla pro­vo­zu.

Jak Twiserion doplňuje mapu haly o provozní data

Twi­se­ri­on Di­gi­tal Ma­na­ger od spo­leč­nos­ti As­se­co CEIT vy­u­ží­vá lo­ka­li­za­ci v re­ál­ném čase (RTLS) ke sle­do­vá­ní ozna­če­ných vo­zí­ků, pře­pra­vek nebo no­si­čů v de­fi­no­va­ných zónách. Pů­do­rys tak dopl­ňuje o data o po­hy­bu v pro­vo­zu. Tech­nik může na­pří­klad po­rov­nat, kudy vede zá­so­bo­vá­ní linky v jed­not­li­vých smě­nách a kde se vo­zí­ky opa­ko­va­ně zdr­žu­jí.

Pro de­tail­něj­ší ana­lý­zu po­sky­tu­je Twi­se­ri­on také sle­do­vá­ní tras a vy­u­ži­tí ma­ni­pu­lač­ní tech­ni­ky. U sle­do­va­ných vo­zí­ků lze vy­hod­no­tit uje­tou vzdá­le­nost a dobu ne­čin­nos­ti. Při plá­no­vá­ní změny je při­tom uži­teč­né dát tyto údaje do sou­vis­los­ti s čin­nos­tí v kon­krét­ní zóně. Vozík bez po­hy­bu může čekat na vol­nou po­zi­ci, ale stej­ný zá­znam může vznik­nout i při na­klád­ce. Pří­či­nu po­mů­že určit po­zo­ro­vá­ní na místě nebo ná­vaz­nost na zá­znam pře­prav­ní úlohy.

Jak ověřit změnu na jedné trase

Před větší úpra­vou dis­po­zi­ce lze vy­brat jednu pra­vi­del­nou pře­pra­vu, na­pří­klad zá­so­bo­vá­ní mon­táž­ní linky. Pokud se trasy sbí­ha­jí u jed­no­ho pře­dá­va­cí­ho místa, na­bí­zí se pro­vě­řit jeho posun nebo roz­lo­žit ob­slu­hu v čase. Před zkouš­kou je po­tře­ba ově­řit, že nová po­zi­ce za­cho­vá prů­jezd­nost ulič­ky a pří­stup k pra­co­viš­ti.

Před změ­nou i po ní má smysl po­rov­nat délku jízd, dobu pře­pra­vy a če­ká­ní u pře­dá­va­cí­ho místa při srov­na­tel­ném ob­je­mu práce. U pra­vi­del­né­ho zá­so­bo­vá­ní se vy­pla­tí sle­do­vat i včas­nost do­dá­vek na linku. Stej­né údaje po­mo­hou ově­řit sou­sed­ní zónu, pro­to­že krat­ší trasa může pře­su­nout pro­voz na jinou kři­žo­vat­ku. Pokud změna zlep­ší do­dáv­ky a če­ká­ní v okolí se ne­zvý­ší, má tým pod­klad pro úpra­vu dis­po­zi­ce i na dal­ších mís­tech.