Blí­ží­cí se rok 2027 a nová le­gisla­ti­va kolem BIMu vy­vo­lá­va­jí ve sta­veb­nic­tví a stro­jí­ren­ství zby­teč­ně mnoho otaz­ní­ků. Pro vět­ši­nu men­ších pro­jekč­ních týmů a ro­din­ných ate­li­é­rů však tento mil­ník ne­před­sta­vu­je žádný ra­di­kál­ní zlom. Pokud se totiž vaše kan­ce­lář ne­sou­stře­dí na vý­stav­bu de­ve­lo­per­ských pro­jek­tů, dál­nic nebo sta­veb pro stát, pra­vi­dla hry zů­stá­va­jí pod­stat­ně vol­něj­ší, než se na první po­hled zdá.

Jak správ­ně číst re­ál­né po­ža­dav­ky trhu, jak se vy­hnout ukva­pe­ným in­ves­ti­cím do ro­bust­ních CAD/BIM/CDE…plat­fo­rem a proč je nej­lep­ší stra­te­gií chytře vy­tě­žit vaše stá­va­jí­cí CAD po­stu­py?
Ukva­pe­né kroky a ne­jas­nost v rámci nad­chá­ze­jí­cí le­gisla­tiv­ní změny v ob­las­ti BIMu často pra­me­ní z pros­té­ho ne­po­cho­pe­ní toho, pro koho jsou nová pra­vi­dla na­sta­ve­na. Před­sta­va, že ze dne na den bu­de­te muset ode­vzdá­vat každý nový pro­jekt ve for­má­tu IFC s pod­mín­ka­mi pro plnou da­to­vou struk­tu­ru, je mylná.

Konec 2D se nekoná: Jak to bude s trhem?

Zá­kon­ná po­vin­nost od roku 2027 do­pa­dá pri­már­ně na nad­li­mit­ní ve­řej­né za­káz­ky a stát­ní sprá­vu (pro­jek­ty s roz­poč­tem zhru­ba nad 130–140 mi­li­o­nů Kč). Pokud váš ate­li­ér tvoří pře­de­vším pro sou­kro­mé in­ves­to­ry, ro­din­né domy, menší by­to­vé stav­by nebo se vě­nu­je paspor­ti­za­cím, stát­ní na­ří­ze­ní vaši kaž­do­den­ní ru­ti­nu nijak ne­o­me­zu­jí.

Trh se tím ne­za­ví­rá, pouze se zře­tel­ně dělí na dva světy. Na jedné stra­ně stojí velká in­že­nýr­ská kon­sor­cia a ve­řej­né ten­d­ry vy­ža­du­jí­cí strikt­ní da­to­vé stan­dar­dy a ko­or­di­na­ci. Na stra­ně druhé fun­gu­je pri­vát­ní sek­tor, kde hraje prim rych­lost, fle­xi­bi­li­ta a vzá­jem­ná do­ho­da mezi in­ves­to­rem a ge­ne­rál­ním pro­jek­tan­tem. A právě v této druhé sféře je možné dát ob­las­ti BIM ná­le­ži­tý pro­stor pro další vývoj a vaši po­stup­nou adap­ta­ci.

Past jménem „Chtěli bychom to v BIMu“

Často se stává, že sou­kro­mý in­ves­tor při­chá­zí s po­ža­dav­kem na BIM jen proto, že jde o ak­tu­ál­ní obo­ro­vý trend. Zku­še­ný pro­jek­tant by měl v ta­ko­vé chví­li otevřít věc­nou de­ba­tu a zjis­tit, co in­ves­tor od pro­jek­tu re­ál­ně oče­ká­vá – jed­no­du­chá otáz­ka „K čemu kon­krét­ně tato data vy­u­ži­je­te?“ může po­mo­ci najít ře­še­ní rych­le­ji, než by se na první po­hled mohlo zdát.

Vět­ši­na sou­kro­mých sta­veb­ní­ků ne­dis­po­nu­je správ­ci budov ani spe­ci­a­li­zo­va­ným soft­warem pro fa­ci­li­ty ma­nage­ment. K spo­ko­je­nos­ti jim ob­vykle stačí sro­zu­mi­tel­ný 3D model a jis­to­ta do­dr­že­ní ná­kla­dů. Pokud kli­en­to­vi sro­zu­mi­tel­ně vy­svět­lí­te, že plný in­for­mač­ní model zby­teč­ně pro­dra­ží pro­jek­to­vou pří­pra­vu, ušet­ří­te čas a pe­ní­ze jemu i sobě.

Pozice subdodavatelů a práce s otevřenými daty

O něco jiná si­tu­a­ce na­stá­vá, když menší kan­ce­lář vstu­pu­je do vel­ké­ho pro­jek­tu jako sub­do­da­va­tel – na­pří­klad pro sta­tic­kou část nebo tech­nic­ké za­ří­ze­ní budov. Ani zde však plat­ná pra­vi­dla ne­zna­me­na­jí nut­nost oka­mži­té li­kvi­da­ce do­sa­vad­ní­ho vy­ba­ve­ní a nákup dra­hých kor­po­rát­ních ba­lí­ků.

Pro úspěš­nou účast na ta­ko­vé za­káz­ce totiž není vy­ža­do­vá­no plné mo­de­lo­vá­ní v kom­plex­ním BIM sys­té­mu, ale pře­de­vším spo­leh­li­vá da­to­vá kom­pa­ti­bi­li­ta a schop­nost ko­rekt­ně vyměňovat in­for­ma­ce.

Zá­kla­dem této spo­lu­prá­ce je zvlád­nu­tí ote­vře­ných vý­měn­ných for­má­tů, zejmé­na stan­dar­du IFC. Klí­čo­vým prv­kem je včas­ná do­mlu­va s ge­ne­rál­ním do­da­va­te­lem nad po­ža­do­va­ným stup­něm po­drob­nos­ti. Cílem není zby­teč­né mo­de­lo­vá­ní kaž­dé­ho šroub­ku, nýbrž do­dá­ní čis­tých pod­kla­dů, které bez­chyb­ně za­pad­nou do cel­ko­vé ko­or­di­na­ce.

Místo paniky vytěžte maximum z běžného CADu

Di­gi­ta­li­za­ce a práce s in­for­ma­ce­mi ne­sto­jí pouze na dra­hých a slo­ži­tých ná­stro­jích. Roz­ví­jet mo­der­ní pří­stu­py lze i uvnitř soft­wa­ru, který dobře znáte a denně po­u­ží­vá­te:

• Chytřej­ší en­ti­ty – oby­čej­né čáry lze ve vý­kre­sech na­hra­dit bloky ne­sou­cí­mi uži­teč­né atri­bu­ty (tech­nic­ké pa­ra­me­t­ry, ma­te­ri­á­ly, jména vý­rob­ců),
• Au­to­ma­ti­za­ce vý­ka­zů – ex­trak­ce dat z vý­kre­sů do ta­bu­lek šetří ho­di­ny času a eli­mi­nu­je lid­ské chyby při ruč­ním sčí­tá­ní prvků,
• Na­sa­ze­ní mo­der­ních ná­stro­jů – au­to­ma­ti­zač­ní skrip­ty, uži­va­tel­ská makra nebo in­te­li­gent­ní AI asi­s­ten­ti do­ká­žou spo­leh­li­vě pře­vzít zdlou­ha­vé opa­ko­va­né úkony a uvol­nit ruce pro sa­mot­nou in­že­nýr­skou tvor­bu.

Jak teď k problematice přistupovat v praxi?

Zkrát­ka ra­ci­o­nál­ně. Pro­ces za­ve­de­ní BIMu do malé pro­jekč­ní kan­ce­lá­ře ne­mu­sí být noční můrou. Stačí po­stu­po­vat prag­ma­tic­ky a mít pře­hled v do­stup­ných in­for­ma­cích:

• Vy­hod­noť­te své port­fo­lio – pokud se za­mě­řu­je­te na pri­vát­ní kli­en­te­lu a běžné sta­veb­ní akce, utrá­cet za drahé li­cen­ce vel­kých sys­té­mů po­strá­dá v tento mo­ment eko­no­mic­ký smysl.
• Hle­dej­te s kli­en­tem shodu – zjis­tě­te, jest­li sta­veb­ník sku­teč­ně ocení da­to­vý model pro sprá­vu ob­jek­tu, nebo mu k úspěš­né­mu do­kon­če­ní stav­by plně po­sta­čí kla­sic­ké vý­kre­sy a pro­sto­ro­vá vi­zu­a­li­za­ce – nesli­buj­te au­to­ma­tic­ky „kom­plet­ní BIM“.
• Ino­vuj­te krok za kro­kem – ze­fek­tiv­ně­te sprá­vu in­for­ma­cí uvnitř soft­wa­ru, který již do­ko­na­le ovlá­dá­te, a roz­ši­řuj­te své po­stu­py ply­nu­le tak, jak při­ro­ze­ně roste ná­roč­nost a ty­po­lo­gie va­šich za­ká­zek.

A co když na to nezbývá v kanceláři čas?

Ne každý ate­li­ér má ka­pa­ci­tu ne­u­stá­le sle­do­vat obo­ro­vé tren­dy a tes­to­vat soft­wa­ro­vé no­vin­ky. Na­mís­to zdlou­ha­vé me­to­dy pokus-omyl se proto vždy mů­že­te ob­rá­tit na spe­ci­a­li­zo­va­né ex­per­ty z praxe. Ti do­ká­žou zhod­no­tit vaše re­ál­né po­tře­by a na­vrh­nou úspor­né, po­stup­né kroky pro hlad­ký pře­chod na mo­der­něj­ší práci s daty – bez zby­teč­ných ná­kla­dů a vý­pad­ků v pro­jek­to­vá­ní.