Dvo­ji­ce čes­ko­slo­ven­ských gra­fi­ků spolu s dal­ší­mi pěti ko­le­gy z Pol­ska a Ru­mun­ska ztvár­ni­la je­jich vlast­ní před­sta­vu po­do­by ži­vých or­ga­nis­mů na vzdá­le­ných pla­ne­tách. Od­ha­lu­jí tak na­pří­klad mož­nou formu ži­vo­ta na ne­dáv­no ob­je­ve­né pla­ne­tě TRAP­PIST-1e, která díky své struk­tu­ře patří mezi pla­ne­ty nej­po­dob­něj­ší Zemi. Vi­zu­a­li­za­ce vznik­ly po­mo­cí mo­der­ních tech­no­lo­gií vy­u­ží­va­jí­cích 3D gra­fi­ku a roz­ší­ře­nou re­a­li­tu.

Vesmír je i přes velké po­su­ny vý­zku­mů z po­sled­ních let stále velmi ne­pro­bá­da­ný. Spous­tu jeho částí si tak mů­že­me pouze před­sta­vo­vat a do­mýš­let. To v pod­sta­tě od­jak­ži­va fas­ci­no­va­lo uměl­ce, bás­ní­ky a spi­so­va­te­le z ce­lé­ho světa. Dodnes sti­mu­lu­je i kre­a­ti­vi­tu gra­fic­kých tvůr­ců, kteří si mohou vesmír­ně pro­stře­dí před­sta­vo­vat velmi roz­ma­ni­tě a vi­zu­a­li­zo­vat po­mo­cí 3D apli­ka­cí.

To ještě před pár lety ne­by­lo možné, neboť se jedná o ná­roč­ný pro­ces vy­ža­du­jí­cí vy­so­ký výkon po­čí­ta­če i gra­fic­ké karty. Tzv. ren­de­ro­vá­ní (pro­ces, při kte­rém ze za­da­ných dat vzni­ká vý­sled­ný obraz) tak za­bí­ra­lo vyšší jed­not­ky hodin. V dneš­ní době mají tvůr­ci vý­ho­du v po­kro­či­lej­ších tech­no­lo­gi­ích, které pro­ces pod­stat­ně zrych­lu­jí. Díky nim tak mohli gra­fi­ci Anna Pa­če­so­vá a Erik Bar­toš, kteří pro svou práci vy­u­ži­li plat­for­mu NVI­DIA Stu­dio, vy­kres­lit po­do­bu ži­vo­ta na da­lekých pla­ne­tách.

Luskoun z planety podobné Zemi

Anna Pa­če­so­vá od­ma­lič­ka mi­lo­va­la vi­deo­hry a její fas­ci­na­ce her­ní­mi světy jí vy­dr­že­la až do do­spě­los­ti. Ak­tu­ál­ně pů­so­bí v čes­kém War­hor­se Stu­di­os, kde dnes za­stá­vá po­zi­ci 3D Cha­rac­ter Ar­tist. Fas­ci­na­ce po­sta­va­mi a kra­ji­na­mi ji do­ved­la na­pří­klad k tvor­bě ven­kov­ní­ho pro­stře­dí a sta­tic­kých mo­de­lů pro herní hit Kin­g­dom Come: De­li­va­ran­ce.

Nyní vy­tvo­ři­la mo­de­ly ži­vo­ta na ka­me­ni­té exo­pla­ne­tě TRAP­PIST-1e ob­je­ve­né v roce 2017. Ta je tva­rem, já­drem a mag­ne­tic­kým polem jed­nou z nej­po­dob­něj­ších Zemi ze všech pla­net, které byly dosud ob­je­ve­ny. Jed­nou stra­nou je ne­u­stá­le na­to­če­na ke své hvězdě a dru­hou k vesmí­ru. Na jedné po­lo­vi­ně je proto pořád den a na druhé stále noc. A fouká zde silný vítr.

Kvůli těmto pod­mín­kám si jako ide­ál­ní­ho zá­stup­ce tam­ní­ho ži­vo­ta vy­bra­la stvo­ře­ní po­dob­né luskou­no­vi. „Má velké tlapy a drápy, aby se do­ká­zal udr­žet, ale zá­ro­veň se může ku­tá­let a ne­chat se po­há­nět sil­ným vě­trem. Flu­o­rescenč­ní šu­pi­ny mu umožňují fun­go­vat i na temné stra­ně pla­ne­ty,“ uvádí Anna Pa­če­so­vá a při­dá­vá i další de­tai­ly. „Sosá­kem může hle­dat po­tra­vu, která je skry­ta hlu­bo­ko, aby ji vítr ne­od­fou­kl. Ze stej­né­ho dů­vo­du svá mlá­ďa­ta tento tvor nosí v kapse jako klo­kan“. Její před­sta­vu ži­vo­ta na exo­pla­ne­tě TRAP­PIST-1e si mů­že­te pro­hléd­nout zde.

Ekosystém z meteoritů

Erik Bar­toš vy­stu­do­val Di­gi­tál­ní média v Bán­ské Bys­tri­ci a po stu­diu po­mo­cí vlast­ní­ho soft­wa­ru se­sta­vo­val zvu­ko­vé či in­ter­ak­tiv­ní in­sta­la­ce a ge­ne­ra­tiv­ní vi­zu­a­li­za­ce. Nyní se za­bý­vá 2D a 3D gra­fi­kou, vy­tvá­ří ani­ma­ce i vi­deo­map­pin­gy a spo­lu­pra­co­val mimo jiné na pro­jek­tu pro po­sled­ní roč­ník Sig­nal Fes­ti­va­lu.

Jeho pla­ne­ta a tvo­ro­vé vy­chá­ze­jí čistě z jeho před­stav a fas­ci­na­cí pů­vo­dem vesmí­ru i ži­vo­ta obec­ně. Vy­tvo­řil pla­ne­tu ve slu­neč­ní sou­sta­vě, kde ex­plo­do­va­lo slun­ce a zni­či­lo vel­kou část pla­net v daném hvězd­ném sys­té­mu. De­mon­stru­je tak změnu kli­ma­tu do­ve­de­nou do ex­tré­mu – pla­ne­ta ztra­ti­la vět­ši­nu své hmoty a byla po­ne­chá­na svému osudu.

„Ex­plo­ze slun­ce způ­so­bi­la, že život na této pla­ne­tě je v nej­zá­klad­něj­ší formě a po­stup­ně se za­čí­ná znovu vy­ví­jet,“ po­pi­su­je Erik Bar­toš, jehož práce je k vi­dě­ní zde. „Život je ko­loběh. Když něco končí, něco ji­né­ho za­čí­ná, ener­gie a hmota se recyklu­jí. Zví­řa­ta na této pla­ne­tě se na­u­či­la za­chy­tit hmotu z pro­stře­dí, z me­te­o­ri­tů, z ml­ho­vin. Vra­ce­jí hmotu na pla­ne­tu. Celá věc je je­di­ný eko­sys­tém,“ do­dá­vá.

Mezinárodní projekt testující možnosti nových technologií

Vedle čes­ké­ho a slo­ven­ské­ho uměl­ce se spo­leč­né­ho me­zi­ná­rod­ní­ho pro­jek­tu účast­ni­ly také dvě dvo­ji­ce z Pol­ska a zá­stup­ce Ru­mun­ska. První pol­ská dvo­ji­ce ve slo­že­ní Kuba Ma­ty­ka a Ka­mi­la Stasz­c­zys­zyn vy­tvo­ři­la pla­ne­tu s pod­vod­ním svě­tem re­pre­zen­to­va­nou tvo­rem u nás zná­mým jako tzv. vodní drá­ček. Dru­hou pol­skou dvo­ji­cí byli Ma­ciej Ze­moj­cin a Wal­de­mar Peter, kteří ztvár­ni­li vznik ži­vo­ta na pla­ne­tě dříve obý­va­né jinou ci­vi­li­za­cí. Ru­mun­sko re­pre­zen­to­val Ro­bert Dra­go­iu s pla­ne­tou po­tý­ka­jí­cí se s ex­trém­ní zimou i létem.

Všich­ni účast­ní­ci me­zi­ná­rod­ní­ho pro­jek­tu, jehož lo­kál­ním part­ne­rem byla Alza, pra­co­va­li s gra­fic­ký­mi kar­ta­mi NVI­DIA Ge­For­ce RTX řady 40. Je­jich práce a kre­a­ti­vi­ta byla často ovliv­ně­na po­ma­lým vy­kres­lo­vá­ním ob­jek­tů v jed­not­li­vých pro­gra­mech a del­ší­mi časy při je­jich zpra­co­vá­ní. S novou se­sta­vou měli v pod­sta­tě ne­o­me­ze­né mož­nos­ti. „Celý pro­ces tvor­by byl mno­hem ply­nu­lej­ší. Nic se ne­se­ka­lo, ani při práci se slo­ži­těj­ší­mi mo­de­ly. S před­cho­zí kar­tou jsem ren­de­ro­va­la jednu scénu asi 30 minut. S novou Ge­For­ce RTX mi to za­bra­lo ma­xi­mál­ně 1-2 mi­nu­ty,“ po­tvr­zu­je Anna Pa­če­so­vá.